III. ÚS 882/22: Nevyrovnání se s kritérii pro posouzení aplikace střídavé péče danými v judikatuře Ústavního soudu

Odůvodnění

Dosavadní průběh řízení

1. Stěžovatel je otcem dvou nezletilých, M. ve věku 9 let a S. ve věku 6 let. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, z připojených listin a z vyžádaného spisu, matka nezletilých v dubnu 2020 i s oběma nezletilými opustila společnou domácnost, rodiče hodlají ukončit manželství uzavřené v roce 2017 rozvodem a matka s dětmi žije v domácnosti s novým partnerem, se kterým se jí narodila v březnu 2021 dcera. Oba rodiče do rozhodnutí nalézacího soudu přibližně rok realizovali fakticky střídavou výchovu nezletilých.

2. Matka nezletilých (nyní vedlejší účastnice) podala návrh na svěření nezletilých do své výlučné péče. Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 9. 6. 2021 č. j. 14 Nc 239/2020-114 byli i pro dobu po rozvodu manželství nezletilí svěření do střídavé péče obou rodičů tak, že u každého z rodičů stráví vždy jeden kalendářní týden (označeny jako lichý a sudý), vyjma v každém týdnu určeného času v úterý a ve středu, kdy budou oba nezletilí v péči druhého rodiče. Dále bylo rozhodnuto o úpravě střídavé péče v době letních a vánočních prázdnin a o výživném, které bylo stanoveno, též s doplatkem dlužného výživného, otci v měsíční výši 2 500 Kč na M. a 2 000 Kč na S.; matce výživné stanoveno nebylo.

3. Matka nezletilých podala proti rozsudku odvolání s tím, že se střídavou péčí dlouhodobě nesouhlasí, protože se o syny fakticky stará sama, otec nedodržuje základní výchovné postupy a dohoda mezi rodiči není možná.

4. Odvolací soud shora citovaným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že i pro dobu po rozvodu manželství svěřil nezletilé do péče matky. Otci bylo zvýšeno výživné na M. na částku 4 000 Kč měsíčně a na S. na částku 3 500 Kč měsíčně. Styk otce s oběma nezletilými byl stanoven tak, že je otec oprávněn se s nimi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtka v 16 hodin do pondělí v 16 hodin a v každém sudém týdnu ve čtvrtek od 16 do 19 hodin. Podrobná úprava styku otce s nezletilými byla dále provedena pro období jarních, letních, podzimních prázdnin a vánočních svátků. Změnu rozsudku nalézacího soudu odůvodnil odvolací soud v podstatě konstatováním, že střídavá péče u dětí v tomto věku není obecně dětskými lékaři a psychology považována za vhodnou, neboť klade značné nároky na všechny zúčastněné a především na adaptaci dětí.

5. Nezletilí sice v řízení opakovaně vyjádřili svůj souhlas se střídavou péčí, neboť jim vyhovuje být s oběma rodiči stejnou měrou, ale podle názoru odvolacího soudu nezletilí nedisponují odpovídající rozumovou, citovou a volní vyspělostí. Jako problematickou viděl odvolací soud komunikaci mezi rodiči, která následně ovlivňuje osobnostní vývoj dětí, a v této souvislosti vyhodnotil nesouhlas matky se střídavou péčí jako důvodné hledisko pro své rozhodnutí.

Argumentace stěžovatele

6. V ústavní stížnosti otec nezletilých namítá, že rozhodnutí krajského soudu odporuje judikatuře Ústavního soudu zabývající se otázkou svěřování dětí do péče po rozchodu rodičů. Jako stěžovatel má za to, že splňuje všechna čtyři kritéria, která jsou minimem při rozhodování obecných soudů o vhodnosti rodiče pro svěření dětí do péče. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že pro děti v tomto věku není střídavá péče vhodná. Nezletilí podle něj velice dobře chápou, co střídavá péče znamená, a výslovně si ji přejí. Problémy v komunikaci s matkou nezletilých neshledává. Matka sama před soudem prvního stupně potvrdila, že se komunikace zlepšila, a plyne to i ze zprávy nestátní neziskové organizace Eurotopie (dále též "poradna"). U odvolacího soudu matka potvrdila hladký průběh vánočních svátků v souladu s dohodou obou rodičů. Důkazem údajně špatné komunikace mezi rodiči měly být matkou předložené SMS zprávy, jež se však týkaly předání nezletilých pouze v jednom případě, ostatně většinou si oba rodiče nezletilé vyzvedávají ve školském zařízení.

7. Stěžovatel navrhoval zrušení rozsudku odvolacího soudu a tvrdil, že došlo k porušení jeho práv na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). S ohledem na povahu projednávané věci požádal stěžovatel o její přednostní projednání podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Vyjádření účastníka a vedlejších účastníků řízení

8. Krajský soud v Ostravě odkázal na text odůvodnění svého rozsudku.

9. Matka nezletilých uvedla, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný a s jeho závěry se ztotožňuje. Úpravu střídavé péče provedenou nalézacím soudem považuje za komplikovanou, nepřehlednou a v daném případě zcela nevhodnou, neboť nezohledňovala zájmy nezletilých dětí. S tvrzeními otce v ústavní stížnosti nesouhlasí a nedomnívá se, že rozsudkem odvolacího soudu došlo k neoprávněnému zásahu do otcova práva na péči o děti a jejich výchovu. Matka se střídavou péčí nesouhlasí především z důvodu, že není v zájmu nezletilých dětí a její realizací by byl narušen jejich řádný vývoj.

10. Usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2022 byl nezletilým ustanoven jako kolizní opatrovník statutární město O. Ten ve svém vyjádření setrval na názoru, který zastával v rámci řízení před obecnými soudy, podle něhož navrhl pro oba nezletilé střídavou péči a zároveň doporučil pokračovat v návštěvách poradny.

11. Vzhledem k obsahu vyjádření, která nepřekračují rámec argumentace uplatňované v řízení před obecnými soudy, je Ústavní soud nezasílal stěžovateli k eventuální replice.

Předpoklady meritorního projednání věci

12. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je tedy k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

Posouzení věci Ústavním soudem

V. 1. Obecné principy

13. V projednávané věci jde o problematiku úpravy styku s dětmi. Úkolem Ústavního soudu při přezkumu soudních rozhodnutí o úpravě poměrů k nezletilým dětem je především posoudit, zda obecné soudy neporušily základní práva stěžovatelů tím, že excesivním způsobem nerespektovaly již samotná ustanovení podústavního práva, a zda jejich postup v řízení včetně přijatých rozhodnutí respektoval nejlepší zájem dětí [nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2482/13 ze dne 26. 5. 2014 (N 105/73 SbNU 683), bod 17].

14. V řízení, v němž má být rozhodnuto, komu bude dítě svěřeno do péče, je třeba posoudit u všech osob, jež o svěření dítěte do péče usilují, jejich upřímný zájem (k nutnosti koherentně projevovaného zájmu o dítě viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Scozzari a Giunta proti Itálii ze dne 13. července 2000 č. 39221/98 a 41963/98, § 223 a násl.). Splňují-li pak relevantní kritéria pro výchovu dítěte odpovídající měrou oba rodiče, je žádoucí jim dítě svěřit do společné, resp. střídavé péče.

15. Projeví-li tedy oba rodiče o dítě skutečný zájem a oba v potřebné míře zákonné i judikatorní předpoklady výchovy dítěte splňují, pak - již na ústavní úrovni - vytváří aplikace čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a v neposlední řadě s čl. 3 a 18 Úmluvy o právech dítěte (vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.) presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné, náležitě objasněné a vysvětlené důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.

16. Ústavní soud vymezil obecná kritéria pro svěření dítěte do péče a jejich naplnění vždy zkoumá. Jsou jimi: (1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a o jeho svěření do péče usilující osobou; (2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče té které osoby; (3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho vývoj i fyzické, vzdělávací, emocionální, materiální a jiné potřeby; (4) přání dítěte (viz výše citovaný nález sp. zn. I. ÚS 2482/13, bod 19 a konkretizace v dalším textu jeho odůvodnění). Je třeba vycházet z premisy, že zájmem dítěte je, aby bylo především v péči obou rodičů [nález sp. zn. III. ÚS 1206/09 ze dne 23. 2. 2010 (N 32/56 SbNU 363), nález sp. zn. I. ÚS 3216/13 ze dne 25. 9. 2014 (N 176/74 SbNU 529), nález sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 (N 236/75 SbNU 629)]. Tento předpoklad lze vyvrátit jen objektivními důvody, jimiž jsou například zdravotní a psychický stav dítěte nebo velká vzdálenost mezi bydlišti rodičů [podrobněji např. nález ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20 (N 235/103 SbNU 398), body 17, 18].

17. Lze tu v relaci k rozhodovací praxi shrnout, že na obecné soudy nejsou kladeny nároky pouze z hlediska metodologie posouzení nejlepšího zájmu dítěte a práv obou rodičů vychovávat své děti, ale též z hlediska kvality posouzení věci. Rozhodnutí soudu, jímž není vyhověno rodiči žádajícímu střídavou péči, musí být velmi přesvědčivě formulováno včetně uvedení důvodů, jak se soud s jednotlivými kritérii vypořádal a proč v konkrétním případě rodič neuspěl. Tento postup je nezbytný též proto, aby bylo dostatečně vyvráceno tvrzení o diskriminaci jednoho z rodičů z důvodu pohlaví při svěřování dětí do péče [nález ze dne 6. 12. 2016 sp. zn. I. ÚS 823/16 (N 233/83 SbNU 637), bod 39].

18. Evropský soud pro lidská práva deklaroval například v rozsudcích ve věcech Voleský proti České republice nebo Fiala proti České republice (č. 63627/00 ze dne 29. 6. 2004, § 117; č. 26141/03 ze dne 18. 7. 2006, § 96), že na stát i jeho orgány jsou v zájmu umožnění rozvoje rodinných vztahů kladeny pozitivní závazky v rámci rozumného očekávání. Jde o vhodná opatření orgánů veřejné moci směřující k navázání styku rodiče s dětmi či odstranění překážek jeho rozsahu. Není důvodu, proč by v tomto směru nemělo být očekáváno od soudu, že umožní co největší rozsah péče a výchovy dětí ze strany těch rodičů, kteří již měli po delší dobu možnost si určitý modus výchovy vyzkoušet, a překážky jeho dalšího fungování jsou odstranitelné.

V. 2. Aplikace obecných principů na posuzovaný případ

19. Ústavní soud konstatuje, že odvolací soud při rozhodování o návrhu matky na svěření dětí do výchovy nerozhodoval v nejlepším zájmu dětí a nedostatečnou měrou chránil právo jejich otce na rodičovskou výchovu a péči. Otec nezletilých podle důkazních zjištění patrných z nalézacího spisu zjevně naplňoval kritéria pro svěření nezletilých do péče, resp. pro pokračování (dosud faktické) střídavé výchovy dětí oběma rodiči. Je biologickým otcem nezletilých, má k nim silnou citovou vazbu, udržoval s nimi pravidelný a úzký kontakt a je schopen v nezbytné míře zajistit jejich vývoj i veškeré potřeby. Předpoklad žádoucí péče obou rodičů o nezletilé, plynoucí již ze zákona (§ 880-909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), však zůstal oslyšen.

20. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu se tvrdí, že střídavá péče pro děti tohoto věku "není obecně dětskými lékaři a psychology považována za vhodnou, neboť není pouze výletem od jednoho rodiče k druhému, ale je pro něho změnou životních poměrů, výchovného prostředí a střídáním životních stylů podle poměrů obou rodin, což klade značné nároky na všechny zúčastněné a především na adaptaci nezletilého dítěte, z čehož plyne, že tento model péče může být vhodný pouze pro děti přiměřeného věku a tomu odpovídající rozumové, emocionální a volní vyspělosti, řádně se vyvíjející a dostatečně psychicky odolné" (bod 24).

21. S odkazem na tvrzení matky, zprávy ze základní školy ohledně nezletilého M. a nároky na adaptaci mladšího S. při nástupu do školy pak odvolací soud v bodě 25 rozsudku dovozuje, že střídavá péče "vždy představuje tzv. zátěžový výchovný model, jenž předpokládá schopnost rodičů zachovat výchovnou koalici a kooperovat na výchově dítěte, komunikovat spolu a vyměňovat si potřebné informace, čehož v tomto případě rodiče nejsou schopni, jejich komunikace je dlouhodobě problematická, přičemž význam této komunikace nelze bagatelizovat ...". 22. Před soudem prvního stupně byl vyslechnut nezletilý M., jenž vypověděl, že střídavá péče jemu i mladšímu bratrovi vyhovuje. Shodně mluvili oba nezletilí i při pohovorech s pracovníky orgánu sociálně-právní ochrany dětí, jehož zpráva střídavou výchovu podpořila. Naproti tomu odvolací soud akcentoval v bodě 27 rozsudku skutečnost, že matka nezletilých má na rodičovské dovolené po narození dcery s novým partnerem "větší prostor pro zajištění péče" (sic!). Oproti tomu otec dětí vykonává náročné zaměstnání a jeho právo na výchovu a péči dětí je prozatím, i když soud nevylučuje změnu poměrů, zajištěno podle soudu dostatečně. Popsaný důkazní stav, hodnocení důkazů a posouzení celkové situace z hlediska vhodnosti udržení předchozího stavu, v němž šlo o střídavou výchovu, tak odvolací soud neprovedl řádně, dostatečně ani přesvědčivě.

23. V rozhodnutí vyšší instance absentuje přesvědčivé vyhodnocení významu zjištěných skutečností a odvolací soud se - vedle rozsáhlého výčtu a parafrází relevantních ustanovení podústavního práva v celkem osmi bodech, což sluší spíše soudu nalézacímu - ani nezmínil o ústavněprávních kritériích (srov. část V. 1. výše) v relaci ke střídavé péči. Nerespektoval tedy postulát své vázanosti nosnými důvody rozhodovací praxe Ústavního soudu v intencích čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky. Ústavní soud je přitom, za daného stavu zákonného nastavení přezkumu (dovolací soud zde není příslušný), povinen se k těmto závažným interpretačním i aplikačním otázkám rodinného práva, náležejícím do sféry čl. 32 Listiny i řady pramenů navazujících, vyjadřovat.

24. Napadené rozhodnutí odvolací instance se v rozporu s postulátem ochrany základních práv obecnými soudy nevyrovnalo nejen formálně, ale především věcně s kritérii, jež Ústavní soud nastavil pro posouzení aplikace institutu střídavé péče v nálezech sp. zn. I. ÚS 2482/13, I. ÚS 1554/14 a celé řadě nálezů dalších. Namísto judikaturou vyžadovaných objektivních měřítek, jež pomáhají přesvědčivě odůvodnit rozhodnutí, preferoval soud povýtce výlučně převzaté či vlastní, převážně empirií motivované předpoklady, jež navíc v relaci k institutu střídavé péče použil restriktivně.

25. V prostoru vymezeném konkrétními okolnostmi případu obecný soud zjevně opomenul, že střídavá péče nenastupuje pouze v situaci jakéhosi předem pro ni připraveného ideálního stavu, který v odůvodnění rozsudku popsal dokonce jako podmínku. Institut střídavé péče směřuje, vždy v nejlepším zájmu nezletilých, k zachování základního práva obou rodičů na výchovu a péči o dítě právě v situacích, kdy došlo k poruše v rodinných vztazích. Nezbytný zásah soudu, jakkoli obezřetný, tu nemůže být "dokonalý", ale pokud možno co nejvyváženější. Pozitivní závazek státu tu musí být naplněn nikoli jen konstatováním konfliktního aspektu vzájemného vztahu rodičů stran výchovy dětí, zmíněného navíc v rozhodovacích úvahách v konečném důsledku k tíži jen jednoho z nich. Namístě je naléhavé upozornění a právní dopady zmiňující apel na oba rodiče, že respekt k právu druhého na péči a výchovu dětí je nejen v zájmu nezletilých, ale i jich samotných (srov. § 883, § 884 odst. 1 občanského zákoníku).

Závěr

26. Ústavní soud shledal v posouzeném případu v napadeném rozhodnutí obecného soudu znaky protiústavní svévole, jež znamenají porušení základních práv stěžovatele na péči a výchovu nezletilých podle čl. 32 odst. 4 Listiny a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu vyslovil porušení ve výroku nálezu označených základních práv a zrušil napadené rozhodnutí krajského soudu.

27. O žádosti stěžovatele o přednostní projednání ústavní stížnosti podle § 39 zákona o Ústavním soudu nerozhodl Ústavní soud samostatným výrokem, poněvadž jí fakticky vyhověl v procedurálním časovém rámci daném zákonem o Ústavním soudu.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byl dne 31. 3. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva garantovaná v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod a také čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o právech dítěte.

2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Opavě usnesením ze dne 9. 6. 2021 č. j. 14 Nc 239/2020-114 svěřil obě nezletilé děti do střídavé péče rodičů, a to tak, že od 16:00 hodin pátku sudého kalendářního týdne do 16:00 hodin pátku lichého kalendářního týdne budou v péči otce, od 16:00 hodin pátku lichého kalendářního týdne do 16:00h hodin pátku sudého kalendářního týdne budou v péči matky, přičemž tato úprava neplatí pro dobu letních a vánočních prázdnin, kdy platí speciální úprava střídavé péče tak, že každoročně budou nezletilí v době letních prázdnin v péči matky od 1. 7. od 9:00 hodin do 16. 7. do 9:00 hodin a od 1. 8. od 9:00 hodin do 17. 8. do 9:00 hodin a v péči otce od 16. 7. do 9:00 hodin do 1. 8. do 9:00 hodin a od 17. 8. od 9:00 hodin do 31. 8. do 18:00 hodin a v lichém kalendářním roce budou v době vánočních prázdnin v péči matky od 23. 12. od 16:00 hodin do 25. 12. do 16:00 hodin v péči otce od 25. 12. od 16:00 hodin do posledního prázdninového dne vánočních prázdnin do 18:00 hodin a v sudém kalendářním roce v době vánočních prázdnin v péči matky od 25. 12. od 16:00 hodin do posledního prázdninového dne vánočních prázdnin do 18:00 hodin a v péči otce od 23. 12. od 16:00 hodin do 25. 12. do 16:00 hodin (výrok I.). Dále soud upravil místo a způsob předání nezletilých (výroky II., III., IV., XII., XIII., XIV., XV.), rozhodl o výši povinného výživného pro každého z rodičů (výroky V., VI., VII., VIII. IX), upravil styk rodiče s nezletilými v době, kdy budou nezletilí v péči druhého rodiče (výroky X., XI.), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (výrok XIX). Výroky XVI. - XVIII. se týkaly nezletilé [nezletilý], která se narodila matce nezletilých s novým druhem.

3. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Opavě podala matka odvolání, o němž krajský soud napadeným rozsudkem rozhodl tak, že odvolací řízení ve výrocích XVI. - XVIII. zastavil (výrok I.) a dále rozsudek nalézacího soudu změnil ve výrocích I. - XV. tak, že nezletilé svěřil do péče matky, rozhodl o vyživovací povinnosti otce ve výši 4 000 Kč, resp. 3 500 Kč měsíčně, upravil styk otce s dětmi tak, že je oprávněn se s nimi stýkat v každém lichém kalendářním týdnu od čtvrtku 16:00 hodin do pondělí 16:00 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu ve čtvrtek od 16:00 hodin do 19:00 hodin a upravil také styk otce s dětmi v době jarních, velikonočních, podzimních a letních prázdnin, upravil místo a způsob převzetí nezletilých (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

4. Podle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, jakož i § 892 odst. 3 a § 943 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, jmenuje soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem jmenuje zpravidla orgán sociálněprávní ochrany dětí.

5. V řízení o ústavní stížnosti mají oba nezletilí postavení vedlejších účastníků a jejich zákonným zástupcem je otec, který je rovněž účastníkem řízení (stěžovatelem), a druhý zákonný zástupce - matka je vedlejší účastnicí tohoto řízení. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit nezletilým vedlejším účastníkům kolizního opatrovníka. Ústavní soud proto rozhodl usnesením tak, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. května 2022

Vojtěch Šimíček, v. r. předseda senátu