Ústavní soud rozhodl dne 3. června 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatelky A. S., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Státního notářství v Plzni ze dne 20. 12. 1991 č. j. RE 774/91 a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 12. 1992 sp. zn. 11 Co 95/92, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Návrhem ze dne 26. 3. 2015, doručeným Ústavnímu soudu dne 30. 3. 2015 a označeným jako "stížnost ve znění § 257 odst. 2 o. tr. ř.", stěžovatelka brojí proti výše uvedeným rozhodnutím orgánů veřejné moci, jimiž mělo být patrně znemožněno vydání podílů v návrhu uvedených parcel a finančního odškodnění za zdemolování stěžovatelkou označených nemovitostí paní M. K., zesnulé matce stěžovatelky. Stěžovatelka uvádí, že popisované nemovitosti neměly přejít do vlastnictví státu, ale měly být vydány její matce. Skutečnost, že se tak nestalo, považuje za předem promyšlenou korupci, započatou státními orgány.
Vzhledem k tomu, že podání neobsahovalo zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stanovené náležitosti, byla stěžovatelka dopisem ze dne 3. 4. 2015 č. j. III. ÚS 939/15-5 (doručení vykázáno dne 9. 4. 2015) vyzvána k odstranění vad návrhu a k odstranění nedostatku právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem; byla jí stanovena lhůta 30 dnů s upozorněním, že po jejím marném uplynutí bude návrh odmítnut. Ústavní soud je nucen konstatovat, že přes výzvu a poučení mu stěžovatelka do dnešního dne nezaslala řádný návrh a plnou moc pro advokáta k zastupování v řízení před Ústavním soudem, přičemž lhůta stanovená stěžovatelce k odstranění vad podání marně uplynula. Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. června 2015
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj