Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost4× citováno

Spisová značka

III. ÚS 952/23

Téma · generováno AIZměna kolizního opatrovníka v probíhajícím řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 7. 6. 2023Zpravodaj: Zemánek JiříTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2023:3.US.952.23.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS Brno SOUD - MS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 4. 4. 2023Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti (dílčímu) procesnímu rozhodnutí

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelka chtěla změnit kolizního opatrovníka svého nezletilého syna, ale obecné soudy její návrh zamítly. Ústavní soud stížnost odmítl, protože řízení ve věci samé dosud neskončilo a šlo jen o dílčí procesní rozhodnutí. Posouzení činnosti opatrovníka náleží především obecným soudům.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní stížnost proti dílčímu procesnímu rozhodnutí o změně kolizního opatrovníka je v probíhajícím řízení nepřípustná; subsidiarita ústavní stížnosti zásadně vyžaduje napadení konečného a pravomocného meritorního rozhodnutí. Ustanovení a kontrola činnosti opatrovníka náleží primárně obecným soudům a zásah Ústavního soudu je zde zcela výjimečný. Stížnost byla odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ústavní stížností by měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná (i když proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány).
    Zobrazit v textu
  • V této souvislosti musí Ústavní soud zdůraznit, že otázka ustanovení, změny (a s tím související kontroly činnosti) kolizního opatrovníka, je primárně věcí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by měl do těchto dílčích procesních rozhodnutí zasahovat zcela výjimečně, neboť jde o vstupování do běžícího soudního řízení, přičemž každý kasační zásah Ústavního soudu může jakékoli běžící řízení v rodinných věcech (které by mělo být co nejrychlejší) z povahy věci nejen zdržet, ale také řadu úkonů učiněných mezitím opatrovníkem či následně soudem zpochybnit.
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud s ohledem na výše uvedené mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti M. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 19 Co 17/2023 ze dne 1. února 2023, a usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 40 P 29/2015 ze dne 13. ledna 2023, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

3. Stěžovatelka brojí proti usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), který napadeným usnesením zamítl její návrh na provedení změny kolizního opatrovníka jejího nezletilého syna, kterým se domáhala toho, aby kolizním opatrovníkem městský soud ustanovil statutární město Ostrava. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") následně usnesení městského soudu potvrdil, přičemž uvedl, že neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly odvolání stávajícího opatrovníka a jmenování jiného, kdy dle krajského soudu opatrovník postupuje standardně, a je s věcí dobře obeznámen. Jak Ústavní soud ověřil u městského soudu, i v elektronické databázi info-soud, věc vedená pod sp. zn. 40 P 29/2015 je dosud nevyřízená, když v řízení dosud nebylo vydáno konečné rozhodnutí.

4. Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, která se projevuje požadavkem vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní stížností by měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná (i když proti nim byly všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány). Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti v případech, kdy existuje rozhodnutí, jímž však nebyla věc pravomocně ukončena (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 963/21 ze dne 24. 5. 2021). Stěžovatelka se nyní domáhá toho, aby Ústavní soud vstupoval do právě probíhajícího řízení, a zrušil rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh na změnu opatrovníka, to však za situace, kdy věc nebyla skončena. V této souvislosti musí Ústavní soud zdůraznit, že otázka ustanovení, změny (a s tím související kontroly činnosti) kolizního opatrovníka, je primárně věcí obecných soudů, přičemž Ústavní soud by měl do těchto dílčích procesních rozhodnutí zasahovat zcela výjimečně, neboť jde o vstupování do běžícího soudního řízení, přičemž každý kasační zásah Ústavního soudu může jakékoli běžící řízení v rodinných věcech (které by mělo být co nejrychlejší) z povahy věci nejen zdržet, ale také řadu úkonů učiněných mezitím opatrovníkem či následně soudem zpochybnit. Je plně v kompetenci obecného soudu vyhodnotit, zda jím jmenovaný opatrovník hájí nejlepší zájem dítěte řádně, či nikoli, bez ohledu na názor rodičů, jejichž zájmy se v danou chvíli nemusejí se zájmy dítěte plně překrývat. Dospěje-li stěžovatelka v průběhu řízení k závěru, že jmenovaný opatrovník nehájí řádně zájmy nezletilého, může se na podkladě konkrétních tvrzení domáhat změny. Na Ústavní soud se stěžovatelka může znovu obrátit teprve tehdy, nabyde-li dojmu, že se výkon funkce opatrovníka ústavně relevantním způsobem promítnul ve výsledku řízení (konečném rozhodnutí ve věci).

5. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. června 2023

Jiří Zemánek v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací