Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se sídlem [adresa] 2, zastoupené JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou, AK se sídlem [adresa] proti výroku II. a IV. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 5. 2011 č. j. 118 C 58/2010-65 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2011 č. j. 15 Co 355/2011-104 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka z důvodů podrobně v ústavní stížnosti přednesených domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, jež je zakotveno v ustanovení čl. 36 a násl. 1 Listiny základních práv a svobod. Konkrétně stěžovatelka obecným soudům vytkla, že zcela v rozporu s výkladovými pravidly zakotvenými v občanském i obchodním zákoníku dospěly k závěru, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření. Takový závěr je dle stěžovatelky popřením autonomie vůle účastníků smluvního vztahu a je zjevně v nesouladu s ustanovením § 5 odst. 2 zákona č. 96/1993 Sb. Přístup obecných soudů, které posoudily stěžovatelkou uzavřenou smlouvu jako neplatnou, se podle stěžovatelky též příčí judikatuře Ústavního soudu, podle níž - je-li možné smlouvu plausibilně posoudit jako platnou i neplatnou - má mít přednost výklad respektující projev vůle jejích účastníků. Bližší obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před soudy obou stupňů netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy. Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde přitom o návrh sice přípustný, ale z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud tedy není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. V projednávané věci však takto naznačené důvody pro zásah Ústavního soudu nalezeny nebyly. Proti závěru obecných soudů, podle něhož lze smlouvu o úvěru a meziúvěru ze stavebního spoření uzavřít pouze s účastníkem stavebního spoření, nemá Ústavní soud žádných ústavněprávních námitek, neboť jde o závěr řádně a ústavně konformně odůvodněný (srov. str. 4 a 5 napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě) a současně se nepříčící racionálnímu výkladu relevantních zákonných ustanovení ani principům spravedlnosti. Ústavní stížnost evidentně tak je pouhou polemikou s ústavně aprobovatelnými závěry obecných soudů, na něž může Ústavní soud pro stručnost odkázat. Z uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu