Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti České provincie Řádu bratří domu Panny Marie v Jeruzalémě se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ondřejem Rathouským, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017. č. j. 21 Nd 446/2016-482, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem ze dne 23. 11. 2016 se stěžovatelka (církevní právnická osoba) domáhala přikázání věci o určení vlastnictví k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 17 C 195/2015, k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, v jehož obvodu má sídlo její advokát, který musí často cestovat k nařízenému jednání z Prahy až do Bruntálu. Tím vznikají podle stěžovatelky na její straně v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení zbytečné náklady, neboť údajně vede dalších 48 obdobných restitučních řízení v Olomouci a Opavě. Přikázání věci se proto domáhala z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř. (tzv. delegace vhodná). Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 1. 2017. č. j. 21 Nd 446/2016-482, nepřikázal věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 s odůvodněním, že se řízení týká práva k nemovitým věcem, a proto místně příslušným k projednání a rozhodnutí této věci není obecný soud žalovaného, ale soud, v jehož obvodu jsou nemovité věci, k nimž má být určeno vlastnické právo podle § 88 písm. b) o. s. ř., kterým je Okresní soud v Bruntále. Nejvyšší soud uvedl, že s přikázáním věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 vedlejší účastníci (žalovaní) nesouhlasí; přikázáním věci nemůže být dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího, po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci. Proti napadenému rozhodnutí se stěžovatelka brání ústavní stížností a namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a na rovnost účastníků řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); porušení svých ústavních práv spatřuje v tom, že vzhledem k četnosti sporů je pro jejího právního zástupce nereálné téměř každý den cestovat z Prahy do Bruntálu (a dalších měst). Soudní jednání jsou navíc často nařízena na osmou nebo devátou hodinu ranní, což znamená, že právní zástupce musí cestovat již o den dříve. Tvrdí, že vzhledem ke složitosti případu si stěžovatelka nemohla k zastupování zvolit žádnou místní advokátní kancelář.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona, je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Ústavní soud poznamenává, že obdobnou ústavní stížnost totožné stěžovatelky již dříve odmítl usnesením ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 959/17, takže pro stručnost a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Z citovaného usnesení mj. vyplývá, že: "pokud ústavní stížností napadeným rozhodnutím návrhu na vhodnou delegaci vyhověno nebylo, lze si zrušení takového rozhodnutí Ústavním soudem představit jen ve skutečně zcela mimořádných případech." Nyní souzená věc takovým výjimečným případem zjevně není. Přikázání věci z důvodu vhodnosti (delegace vhodná) je výjimečný procesní institut, a to zejména proto, že při delegaci dochází k průlomu do ústavního práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Delegaci by musely odůvodnit mimořádné skutečnosti, mezi které rozhodně nepatří vzdálenost sídla advokátní kanceláře od příslušného soudu, už jen proto, že profesionál poskytující právní služby musí s podobnými situacemi počítat a má k dispozici i možnost substituce. Nejvyšší soud přitom dostatečně přezkoumal, zda jsou naplněny předpoklady pro delegaci, uzavřel, že nikoliv a svůj závěr jasně a srozumitelně odůvodnil. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2017
Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu