Plný text
ÚS 104/96
ČESKÁ REPUBLIKA Usnesení
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. června 1997 ve věci ústavní stížnosti D.P., zastoupené advokátem JUDr. J.A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1995, čj. 19 Co 207/95-29,
t a k t o
Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 6. 2. 1995,. čj. 6 C 289/94-16, o tom, že stěžovatelka je povinna vyklidit byt v P., stěžovatelka uvádí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v článku 32 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rozsudek Krajského soudu v Brně byl totiž vyhlášen v době, kdy stěžovatelka byla těhotná a pečovala o další dítě. Navíc v řízení u Okresního soudu v Prostějově rozhodoval vyloučený soudce, předseda senátu JUDr. I.Š., který o věci samé se stěžovatelkou hovořil a nabádal ji ke zvolení jiného právního
- 2 - IV. ÚS 104/96
zástupce. Ze všech uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu spisu 6 C 289/94 Okresního soudu v Prostějově Ústavní soud zjistil, že rozhodnutími obecných soudů byla stěžovatelce uložena výše uvedená povinnost vyklizení předmětného bytu, a to s přihlédnutím k tomu, že stěžovatelka se sice přistěhovala ke svému manželovi J.P., nicméně v situaci, kdy právo společného nájmu J.P. a J.P. bylo, jak patrno ze spisu 6 C 324/92 Okresního soudu v Prostějově, zrušeno s tím, že výlučnou nájemkyní bytu se stává J.P. a J.P. je povinen předmětný byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Krajský soud v napadeném rozhodnutí uvedl, že J.P. k uvedenému bytu již nemá právo jako nájemce, má pouze právo v tomto bytě bydlet do zajištění bytové náhrady a toto právo nemůže bez souhlasu nájemkyně bytu rozšiřovat na další osoby. Tyto závěry krajského soudu jsou v souladu s konstantní soudní judikaturou a sdílí je i Ústavní soud, neboť skutečnost, že J.P. uzavřel sňatek se stěžovatelkou, nemůže již nic změnit na tom, že v bytě může bydlet jen do poskytnutí náhrady a toto právo bydlení nemůže rozšiřovat na další osoby. Vzhledem k nepřípustnosti takového postupu nelze proto usuzovat na porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených práv zakotvených v článku 32 Listiny, takže v tomto směru lze proto její ústavní stížnost považovat za zjevně neopodstatněnou.
Pokud pak jde o otázku vyloučení soudce JUDr. I.Š., zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 6 C 289/94 Okresního soudu v Prostějově, že tento dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. g) o. s. ř. uplatnila stěžovatelka v dovolání podaném proti napadenému rozsudku, řízení o dovolání bylo však usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne 26. 3. 1997, čj. 6 C 289/94-53, jež nabylo právní moci dne 19. 4. 1997, zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání. Stěžovatelka tedy v tomto směru nevyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.) a v tomto bodě je její ústavní stížnost nepřípustná.
- 3 - IV. ÚS 104/96
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c), f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl. Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 16. června 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj