Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Milady Tomkové o ústavní stížnosti Ing. V. P., MBA, zastoupeného Mgr. Martinem Hamplem, advokátem se sídlem ve [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2019, č. j. 21 Cdo 4091/2018-344, a rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 6. 2018, č. j. 25 Co 103/2018-321, a Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 1. 2018, č. j. 12 C 26/2017-258, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení, a dále a) Královéhradeckého kraje se sídlem v Hradci Králové, Pivovarské nám. 1245/2 a b) Barevných domků Hajnice, příspěvkové organizace, se sídlem v [adresa] jako vedlejších účastníků řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V záhlaví uvedenými rozsudky Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "nalézací soud") a Krajského soudu v Hradci Králové (dále též "odvolací soud") byla v konečném důsledku zamítnuta žaloba stěžovatele o určení, že jeho odvolání z funkce ředitele vedlejšího účastníka b) provedené vedlejším účastníkem a) dekretem ze dne 29. 2. 2016 a výpověď pracovního poměru daná mu vedlejším účastníkem b) dopisem ze dne 1. 11. 2016 jsou neplatné. Soudy dospěly (zjednodušeně řečeno) k závěru, že stěžovatel, jehož pracovní poměr vznikl jmenováním na vedoucí pracovní místo, může být odvolán písemně bez uvedení důvodu, což se v jeho případě stalo.
Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele proti rozsudku odvolacího soudu, neboť není přípustné podle § 237 o. s. ř.; dospěl k závěru, že namítl-li stěžovatel s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 312/2014, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, pak přehlíží, že citované rozhodnutí na projednávanou věc nelze vztáhnout, neboť vychází z jiného skutkového základu, na nějž dopadá zvláštní úprava podle zák. č. 561/2014 Sb. školského zákona, ve znění pozdějších předpisů.
Proti všem v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů podal řádně zastoupený stěžovatel včasnou ústavní stížnost, v níž namítá, že v důsledku procesního postupu a rozhodnutí obecných soudů byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1, 26 odst. 3, 7 odst. 1 a 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zejména uvádí, že soudy hodnotily provedené důkazy nesprávně (v rozporu s ustanovením § 132 o. s. ř.); napadená rozhodnutí se podle něj vyznačují přepjatým formalismem a vycházejí z nesprávného skutkového základu - soudy se stěžovatelem předloženými důkazy odmítly zabývat a vycházely výhradě z důkazů svědčících v jeho neprospěch.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přes svoji obsáhlost neobsahuje ústavní stížnost nic jiného, než pouhou polemiku stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů, které však svá (náležitě odůvodněná) rozhodnutí vydaly po řádně vedeném dokazování, zhodnotily (převážně nesporný) skutkový stav odpovídajícím způsobem podle hmotného práva; dovolací soud vysvětlil, z jakého konkrétního důvodu nelze na stěžovatelovu věc vztáhnout závěry usnesení sp. zn. 21 Cdo 312/2014. Soudy tak v rámci justiční soustavy splnily beze zbytku svoji roli - nalézací soud zjistil odpovídajícím způsobem skutkový stav a nalezl právo, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu nalézacího a žádné vady v jeho postupu a rozhodnutí nezjistil a dovolací soud vysvětlil, proč nevymezil stěžovatel dovolací důvod a proč se na jeho věc nevztahuje citované rozhodnutí. Hodnocení důkazů nalézacím soudem (nesporná skutková zjištění) je přiléhavé; další dokazování nebylo třeba provádět. Nespokojenost stěžovatele s výsledkem řízení před obecnými soudy opodstatněnost ústavní stížnosti nezakládá, tzv. právo na spravedlivý proces bylo zachováno - proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění (§ 43 odst. 3 téhož zákona).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. dubna 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu