Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. M. P., advokátky, sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2026 č. j. 8 To 21/2026-1288 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. ledna 2026 č. j. 7 T 100/2023-1272, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka jako advokátka zastupovala v trestní věci obviněného z důvodu nutné obhajoby. Po jejím skončení požádala Okresní soud Plzeň-město o určení odměny a náhradu hotových výdajů v celkové výši 96 485,40 Kč. Okresní soud napadeným usnesením přiznal stěžovatelce částku 57 886,40 Kč (výrok I) a zamítl její návrh na přiznání odměny ve výši 38 599 Kč (výrok II). Rozšíření trestního stíhaní totiž nelze považovat za nové převzetí věci, některé uvedené úkony jsou ve skutečnosti součástí jiného úkonu či nejsou úkony ve smyslu advokátního tarifu. Zamítl též režijní paušály za část úkonů, neboť jsou vázány na úkony právní služby, které však stěžovatelka neúčtuje. Proti usnesení okresního soudu podala stěžovatelka stížnost, kterou Krajský soud v Plzni napadeným usnesením zamítl. Krajský soud se totožnil s hodnocením okresního soudu a v reakci na argumenty stěžovatelky rozvedl jeho odůvodnění.
2. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že trestní soudy postupovaly přepjatě formalisticky a svévolně, čímž porušily její ústavně zaručená práva. Trestní soudy neústavně aplikovaly advokátní tarif na situaci postupného rozšiřování trestního stíhání o další skutky, v důsledku čehož získala nižší odměnu, než měla správně mít. Nesprávně také vyhodnotily některé úkony (nahlížení do spisu a poradu s klientem) a nelogicky jí kladly k tíži časovou návaznost jí provedených úkonů. Ignorovaly, že úkony činila s ohledem na nutnost bezodkladně reagovat v trestním řízení. Neústavně jí též nenahradily hotové výdaje.
3. V části, kterou stěžovatelka ústavní stížností napadá výrok I usnesení okresního soudu (kterým jí okresní soud v daném rozsahu vyhověl) je ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným - tento výrok totiž nemohl nijak zasáhnout do stěžovatelčiných práv. Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. Ještě mimořádnější okolnosti, typicky v podobě významného přesahu vlastního zájmu stěžovatele, musejí být dány ve věcech, kde sporná výše nákladů nepřevyšuje ani hranici bagatelnosti (srov. stanovisko ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34).
5. V této věci sporná výše nákladů nepřevyšuje hranici bagatelnosti, neboť činí 38 599 Kč. Věc přitom neprovází mimořádné okolnosti, které by ji činily z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou. K tomu Ústavní soud dodává, že případná (prostá) nezákonnost rozhodnutí nezakládá bez dalšího jeho neústavnost. Pro úplnost Ústavní soud podotýká, že v této věci trestní soudy velmi detailně vysvětlily, proč návrh stěžovatelky v daném rozsahu zamítly a proč byly její argumenty nedůvodné (srov. body 14 až 20 usnesení krajského soudu a body 10 až 13 usnesení okresního soudu).
6. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným, dílem jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. května 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu