Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Jana Musila o ústavní stížnosti Z. B., zastoupené Mgr. Josefem Zemanem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017 č. j. KSHK 45 INS 9511/2014, 2 VSPH 704/2016-B-37 a o návrhu na zrušení ustanovení § 394a odst. 3 a § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedeného rozhodnutí soudu pro porušení jejích "ústavně zaručených základních práv a svobod" a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Spolu s ústavní stížností podala návrh na zrušení ustanovení § 394a odst. 3 a § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon").
Ústavní soud z elektronicky doložené části insolvenčního spisu Krajského soudu v Hradci Králové (vedeného pod sp. zn. KSHK 45 INS 9511/2014) a z přílohy ústavní stížnosti zjistil, že rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovatelce zákon k ochraně jejího práva poskytuje, tj. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017 č. j. KSHK 45 INS 9511/2014, 2 VSPH 704/2016-B-37, jí bylo zvláštním způsobem doručeno (srov. § 74 a § 75 odst. 1 a odst. 2 insolvenčního zákona) dne 15. 2. 2017, a to obálkou typu III., která se vhazuje do schránky ihned poté, kdy adresát nebyl zastižen. Tímto okamžikem bylo usnesení doručeno [podrobněji srov. Jirsa J. a kolektiv. Občanské soudní řízení (soudcovský komentář). Kniha I, § 1-78g občanského soudního řádu. Vydání druhé, doplněné a upravené. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2016, str. 363]. Uvedenou skutečnost doručení stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nezpochybnila. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z elektronicky doložené části obsahu insolvenčního spisu však plyne, že od doručení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze stěžovatelce do elektronického podání ústavní stížnosti prostřednictvím datové sítě dne 18. 4. 2017 uplynula doba delší, než zákon o Ústavním soudu připouští. Proto Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh, který byl podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 394a odst. 3 a § 406 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a o způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2017
JUDr. Vladimír Sládeček předseda senátu