Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti pana R. N., proti Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1 a Obvodnímu soudu pro Prahu 1, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 27. 3. 2012 doručen přípis stěžovatele, jenž byl zaevidován jako nový návrh na zahájení řízení. Z provedeného lustra i sdělení stěžovatele je přitom zřejmé, že se jedná o přípis ke sp. zn. IV. ÚS 1009/12, o níž však bylo v mezidobí soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou rozhodnuto tak, že se věc odmítá. Z toho důvodu byl pak nově příchozí přípis k této věci zaevidován, co by nový podnět k zahájení řízení o ústavní stížnosti.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu. Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však právně zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již několikrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími vadou spočívající v absenci povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorněn s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti; k odstranění vytýkaných vad však nedošlo (srov. kupř. řízení sp. zn. II. ÚS 112/05, IV. ÚS 2940/10). O tom, že je stěžovateli dobře známa povinnost právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, svědčí i skutečnost, že v případě ústavní stížnosti evidované pod sp. zn. IV. ÚS 1722/08 právně zastoupen byl.
Ústavní soud tak nemá pochyby o tom, že stěžovateli je povinnost právního zastoupení dobře známa a stejně tak je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. dubna 2012
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj