Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky PhDr. H. P., zastoupené Mgr. Daliborem Kubou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. prosince 2007, č. j. 28 C 367/2007-36, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 28. února 2008, č. j. 12 Co 102/2008-41, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Jádrem podané ústavní stížnosti je výtka stěžovatelky, dle které porušily obecné soudy jí ústavně garantovaná základní práva tím, že jí nepřiznaly právo na náhradu nákladů řízení ve výši 28,- Kč vzniklé pořízením 14 kopií listin při ceně 2,- Kč za jednu kopii.
Ústavní stížnosti je zjevně neopodstatněná.
Stěžovatelce (i jejímu právním zástupci) připomíná Ústavní soud, že není úkolem Ústavního soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí z hlediska jejich zákonnosti či správnosti, a to již proto, že není ani vrcholem soustavy obecných soudů, ani pravidelnou přezkumnou soudní instancí; předmětem řízení o ústavní stížnosti je ochrana subjektivního ústavně zaručeného základního práva (svobody) stěžovatele vůči orgánu veřejné moci.
Úsilí o hledání spravedlnosti a o vyloučení protiústavních excesů v rozhodnutích ústavními stížnostmi napadených nemůže být doslova zesměšňováno takovými požadavky, jako je návrh formulovaný stěžovatelkou. Představa, že by útratový výrok nepřiznávající stěžovatelce 28,- Kč mohl se materiálně dotknout jakéhokoliv ústavně garantovaného práva, je očividně absurdní, přičemž nemělo by být ani pro stěžovatelku ani pro jejího zástupce obtížné tuto absurditu rozpoznat. Vždyť jen náklady spojené se sepsáním a podáním ústavní stížnosti zjevně převyšují tu sumu, jež by obecnými soudy byla (eventuálně) stěžovatelce přiznána v případě kasačního nálezu Ústavního soudu.
Nepřípadná je i stěžovatelčina výtka upínající se k údajně nedostatečnému odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud naopak konstatuje, že krajský soud přehledně a srozumitelně vysvětlil, proč důvod ke změně napadeného náhradově nákladového výroku usnesení okresního soudu neshledal; Ústavní soud se s tímto odůvodněním zcela ztotožňuje, plně na ně odkazuje a nemá, co dalšího by k němu dodal.
Porušení stěžovatelčiných ústavně garantovaných práv, jež by opravňovalo zásah Ústavního soudu, proto shledáno nebylo, čehož vyústěním je odmítnutí ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. května 2008
Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu