Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. N., bez právního zastoupení, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2018 č. j. Nco 42/2017-1479, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Krajského soudu v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
V ústavní stížnosti ze dne 2. 4. 2018 se Ing. Z. N. (dále jen "úpadce" nebo "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že v záhlaví uvedeným rozhodnutím, vydaným v řízení o návrhu úpadce na vyloučení soudce Krajského soudu v Praze (dále jen "konkursní soud") Mgr. T. J. z projednávání a rozhodnutí věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 39 K 12/2006, bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a aby toto rozhodnutí zrušil.
Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti.
Úpadce v průběhu konkursního řízení vedeného v jeho věci konkursním soudem pod sp. zn. 39 K 12/2006 vznesl podáním ze dne 14. 3. 2017 námitku podjatosti směřující vůči soudci konkursního soudu Mgr. T. J. pro jeho poměr k věci a ke správkyni konkursní podstaty.
Dne 11. 1. 2018 usnesením č. j. Nco 42/2017-1479 Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený o návrhu úpadce rozhodl tak, že soudce konkursního soudu Mgr. Tomáš Jirmásek není vyloučen z projednávání a rozhodování konkursní věci vedené u konkursního soudu pod sp. zn. 39 K 12/2006, a své rozhodnutí podrobně odůvodnil. III.
Ve vlastnoručně sepsané ústavní stížnosti postrádající ústavněprávní argumentaci stěžovatel podrobně opakoval důvody svého návrhu na vyloučení soudce, na nichž i nadále setrvává, poukázal na judikaturu Ústavního soudu a polemizoval se závěrem napadeného rozhodnutí o nepodjatosti soudce. Stěžovatel dále navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal "bez tohoto, že tomuto soudu předloží zvláštní plnou moc advokáta." Další obsah ústavní stížnosti a rozhodnutí jí napadeného blížeji reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno návrh odmítnout.
Předtím, než přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není.
Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V daném případě bylo ústavní stížností napadeno negativní rozhodnutí o námitce podjatosti soudce konkursního soudu Mgr. T. J. pro jeho poměr k věci a ke správkyni konkursní podstaty, a to za situace, kdy ve věci stěžovatele dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Vydáním napadeného usnesení tak řízení v dané věci neskončilo, a tudíž k nápravě stěžovatelem tvrzeného zásahu do základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, nebyl zásadně příslušný Ústavní soud.
Stěžovateli jsou nadále k dispozici prostředky občanského soudního řádu a teprve po jejich vyčerpání, pokud by se stěžovatel nadále domníval, že jím tvrzený stav protiústavnosti napraven nebyl, by se mu otevřela cesta k zásahu Ústavního soudu. Návrh byl proto Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2676/16, dostupné na http://nalus.usoud.cz). Za dané situace Ústavní soud stěžovatele nevyzýval k odstranění vady návrhu ve stěžovatelem navrhované 30denní lhůtě, spočívající v nedostatku jeho právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2018
Jan Musil v. r. soudce zpravodaj