ÚS 118/98
ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti B.M., zastoupeného Mgr. M.Č., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1997, čj. 20 Co 415/97-60, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 4. 1997, čj. 25 C 182/95-42, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhá, s odvoláním na čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. 25 C 182/95-42, ze dne 30. 4. 1997, jak Ústavní soud zjistil z obsahu připojených příloh, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, aby soud nahradil projev vůle žalovaných k uzavření dohody o vydání nemovitostí ve výroku rozsudku specifikovaných. Uvedený rozsudek, který k odvolání stěžovatele přezkoumával Městský soud v Praze, byl rozsudkem odvolacího soudu, čj. 20 Co 415/97-60, ze dne 13. 11. 1997, potvrzen, přitom však odvolací soud ve výroku svého rozsudku ve smyslu ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. vyslovil, že proti uvedenému jeho rozsudku je přípustné dovolání. Jak je patrno ze zprávy Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 4. 1998, stěžovatel dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podal, podle sdělení Nejvyššího soudu v Brně ze dne 10. 6. 1998 o něm zatím nebylo rozhodnuto. Za tohoto stavu věci je tedy v daném případě třeba vycházet ze závěru, že zatím nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění zákona č. 77/1998 Sb.), resp. o takovém prostředku zatím nebylo rozhodnuto, a za této situace nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona jako nepřípustnou odmítnout .
2 IV. ÚS 118/98 Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. června 1998 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj