Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Filipa a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky Římskokatolické farnosti - Povýšení svatého Kříže Prostějov se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Stanislavem Hykyšem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2018,č. j. 28 Cdo 3341/2018-165, a rozsudkům Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. dubna 2018, č. j. 5 Co 30/2017-148, a Krajského soudu v Brně ze dne 11. srpna 2017, č. j. 35 C 17/2016-98, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a České republiky - Státního pozemkového úřadu se sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se coby oprávněná osoba podle zákona č. 428/2012 Sb., o vypořádání majetkových vztahů s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, ve znění nálezu pléna Ústavního soudu č. 177/2013 Sb. (dále jen "zákon č. 428/2012 Sb."), domáhala žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") vydání pozemku parcelní číslo [parcela] v katastrálním území [k.ú.] (dále jen "pozemek") a nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 23. února 2016, sp. zn. 5502797/2013/R5646, č. j. SPU 088195/2016/121/KJ. Krajský soud rozsudkem ze dne 11. srpna 2017, č. j. 35 C 17/2016-98, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozsudkem ze dne 19. dubna 2018, č. j. 5 Co 30/2017-148, potvrdil rozsudek krajského soudu v zamítavém výroku, změnil nákladový výrok a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Nejvyšší soud usnesením ze dne 17. října 2018, č. j. 28 Cdo 3341/2018-165, odmítl stěžovatelčino dovolání pro jeho nepřípustnost a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Obecné soudy dospěly k závěru, že předmětný pozemek je potřebný pro veřejně prospěšnou stavbu v souladu s územním plánem sídelního útvaru Prostějov a se zásadami územního rozvoje Olomouckého kraje, lze jej pro tento účel vyvlastnit, a je tak dána překážka podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Stěžovatelka ústavní stížností brojí proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím obecných soudů, namítá porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a práva vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny; dále namítá porušení čl. 1 odst. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Zásah spatřuje zejména ve formalismu rozhodování obecných soudů a v odmítnutí zásady ex favore restitutionis, neboť předmětný pozemek bude veřejně prospěšnou stavbou zasažen pouze v horní a střední části - nezasažená část pozemku tak mohla být vydána.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); rovněž není nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona - je však zjevně neopodstatněná. Ústavní soud dospěl k závěru, že se obecné soudy přezkoumávanou věcí zabývaly řádně, provedly dostatečná skutková zjištění, vypořádaly se s argumentací účastníků řízení a dospěly k logickým právním závěrům o nemožnosti vydání pozemku, které odůvodnily ústavně konformním způsobem. Ústavní soud neshledal v postupu obecných soudů exces, který by byl důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí. Pozemek je podle příslušné územně plánovací dokumentace a územního rozhodnutí potřebným pro umístění a realizaci veřejně prospěšné stavby, v současnosti nelze přesně určit, která část pozemku bude stavbou dotčena, a proto jej nelze vydat, neboť vznikla překážka podle § 8 odst. 1 písm. f) zákona č. 428/2012 Sb. Závěr Nejvyššího soudu, že se zákon č. 428/2012 Sb. použije na zmírnění pouze některých majetkových křivd podle zákonem stanovených pravidel, které nelze interpretací překračovat, je správný (ústavně konformní). Napadenými rozhodnutími obecných soudů nebyla porušena ústavně zaručená práva stěžovatelky; proto na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný. Toto usnesení obsahuje jen stručné odůvodnění ve smyslu § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. 3. 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu