Paragrafiq Asistent a předplatné spouštíme už brzy. Děkujeme všem, kdo nám s vývojem a testováním pomohli.

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)

Spisová značka

IV. ÚS 122/97

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 1997-05-29Zpravodaj: Čermák VladimírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:1997:4.US.122.97
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FOPodání: 1997-04-10Předmět řízení: základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce

Plný text

ÚS 122/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENI

Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. května 1997 ve věci ústavní stížnosti K.P., zastoupeného advokátem JUDr. Z.K., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 10. 1996, čj. 30 Ca 112/95-18,

t a k t o

Ústavní stížnost se odmítá. O d ů v o d n ě n í .

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 30 Ca 112/95 Krajského soudu v Brně, že návrh na přezkoumání rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu, ze dne 22. 11. 1994, čj. Poz. 2158/92, 164/93, 5991/94-203, podal pouze J.P., přičemž v podání ze dne 13. 2. 1995 navrhoval změnu napadeného rozhodnutí tak, že je vlastníkem nemovitostí ve výroku rozhodnutí správního

2 - IV. ÚS 122/97

orgánu blíže uvedených. Za tohoto stavu věci je tedy třeba ústavní stížnost podanou K.P. považovat za nepřípustnou, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky poskytované mu zákonem k ochraně jeho práva.

K uvedenému Ústavní soud dodává, že ústavní stížnost je navíc i zjevně neopodstatněná a v tomto směru poukazuje na, i jím sdílené, závěry právní teorie i praxe (např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 1993, čj. 3 Cdo 43/92), že akciová společnost bez ohledu na odlišnosti podle konkrétních ustanovení společenské smlouvy, jako základního vnitřního předpisu této společnosti (článek 209 zákona č. 1/1863 ř. z. platného do 1. 1. 1951), byla vždy korporací ve smyslu § 26 obecného občanského zákoníku z roku 1811, a tedy právnickou osobou. Z tohoto důvodu nelze proto stěžovatele považovat vzhledem ke znění § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, za oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 písm. c) citovaného zákona.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 29. května 1997 JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj

Máte otázku k tomuto rozhodnutí?

Zeptejte se asistenta

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací