Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. B., zastoupeného JUDr. Markem Hastíkem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2018, č. j. 20 Cdo 2976/2018-333, Krajského soudu v Brně ze dne 12. prosince 2017, č. j. 12 Co 194/2017-279, a Městského soudu v Brně ze dne 20. února 2017, č. j. 64 EXE 4067/2014-232, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně jako účastníků řízení, a Mgr. Z. B., jako vedlejší účastnice řízení takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Napadeným usnesením Městského soudu v Brně byl zamítnut další z řady návrhů stěžovatele (povinného) v exekuci, vedené pro vymožení pohledávky ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím, na zastavení exekuce i její odklad; Krajský soud v Brně toto usnesení jako soud odvolací potvrdil. Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele pro nepřípustnost. Stěžovatel ve svém podání rekapituluje průběh soudních řízení předcházejících exekuci a tvrdí, že exekuce byla zahájena v rozporu se zákonem, neboť návrh na její provedení nepodala vedlejší účastnice, nýbrž jeho druhá sestra, Ing. H. V., přičemž obě udělily generální plnou moc advokátce rok před zahájením exekuce. Soudy tvrdí, že uvedení jména Ing. V. pod exekučním návrhem je odstranitelnou neurčitostí v označení oprávněné, kterou advokátka zastupující obě sestry později odstranila. "Důkaz návrhem na zahájení exekuce" soudy podle přesvědčení stěžovatele stále uspokojivě nevypořádaly; jejich postup tak lze označit za excesivní.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že je sice přípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona, avšak zjevně neopodstatněná. Obecné soudy v napadených rozhodnutích vysvětlily, že uvedenou "námitku zmatečnosti" návrhu na zahájení exekuce spočívající v rozdílnosti osoby oprávněné (vedlejší účastnice) a osoby uvedené v závěru návrhu (druhá sestra stěžovatele) vznáší stěžovatel opakovaně a byla již v minulosti vypořádána. Proti stěžovateli jsou vedeny dvě exekuce k vymožení pohledávek obou sester plynoucích z téhož exekučního titulu (rozhodnutí soudu v dědickém řízení), sestry jsou přitom zastoupeny stejnou advokátkou. V návrhu vedlejší účastnice na zahájení exekučního řízení tak nedopatřením vznikla chyba, jež byla později odstraněna. Jelikož však k návrhu byla přiložena plná moc, kterou vedlejší účastnice zmocnila advokátku k právnímu zastoupení, v žádném momentu řízení nebylo pochyb o tom, že návrh na zahájení exekuce podala skutečně osoba oprávněná z exekučního titulu. To, že stěžovatel s řádně odůvodněným závěrem soudů nesouhlasí, porušení jeho základních práv nezakládá. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. března 2019
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu