Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou, v právní věci stěžovatele P. Č., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. ledna 2013, č. j. 6 Ans 15/2012-10, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. dubna 2013, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
Dříve než Ústavní soud může přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti (stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již asi ve třech stovkách projednávaných věcí) a vzdor tomu vykazuje posuzovaná ústavní stížnost vady. Stěžovatel byl Ústavním soudem v minulosti opakovaně uvědomen o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech, protože by se jednalo jen o neefektivní a formalistický postup (např. srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. listopadu 2011, sp. zn. I. ÚS 3034/11).
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. dubna 2013
Michaela Židlická, v. r. soudce zpravodaj