Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatele M. Ch., t. č. Věznice Plzeň, proti blíže nespecifikovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 16/2025-36, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Dne 28. 4. 2025 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako ústavní stížnost, které však nesplňovalo formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť nebylo sepsáno advokátem, nebyla k němu přiložena plná moc pro zastupování v řízení před Ústavním soudem a nebylo přiloženo napadené rozhodnutí.
2. Ústavní soud stěžovatele vyzval k odstranění vad, stanovil mu lhůtu k odstranění vad a poučil ho o následcích jejího marného uplynutí. V návaznosti na to stěžovatel žádal o prodloužení lhůty, čemuž Ústavní soud vyhověl a vyzval stěžovatele k odstranění vad v konečné lhůtě do 18. 7. 2025. Navzdory této výzvě stěžovatel ve stanovené lhůtě vady návrhu neodstranil.
3. Nadto Ústavní soud podotýká, že se stěžovatel v minulosti již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi, přičemž v řízení o nich byl opakovaně poučován o zákonných požadavcích kladených na ústavní stížnost (včetně upozornění, že podmínka právního zastoupení musí být splněna již v době podání návrhu), a to včetně poučení, že neodstranění vad ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (např. ve věcech vedených pod sp. zn. II. ÚS 160/22, III. ÚS 2114/22, I. ÚS 2356/22, II. ÚS 1329/25). Stěžovatel však nadále volí postup, kterým ignoruje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl soudem opakovaně poučen o tom, jaké náležitosti vyžaduje zákon pro podání řádné ústavní stížnosti, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem.
4. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že stěžovatel byl dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení před Ústavním soudem a další prodlužování lhůty k odstranění vad lze považovat za nadbytečné a neefektivní.
5. Ústavní soud proto postupoval podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl pro neodstraněné vady.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. srpna 2025
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. soudkyně zpravodajka