Ústavní soud rozhodl dne 28. května 2008 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Irenou Hruškovou, advokátou, AK se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2007 sp. zn. Nt 33/2006 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2007 sp. zn. 12 To 82/2007, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tato procesní lhůta je stanovena kogentně, pročež ji Ústavní soud nemůže prodloužit ani její zmeškání prominout; zákonem o Ústavním soudu je totiž Ústavní soud vázán dle čl. 88 odst. 2 Ústavy.
Ústavní stížnost byla podána opožděně.
Stěžovatel se mýlí, má-li za to, že rozhodnutím o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu bylo v jeho případě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2008 sp. zn. 6 Tdo 382/2008. V projednávané věci je zřejmé, že stěžovatel napadl dovoláním rozhodnutí, proti němuž je tento mimořádný opravný prostředek ex lege nepřípustný, takže nešlo o procesní prostředek, který zákon k ochraně stěžovatelova práva poskytuje. Ústavní soud chápe, že na stěžovatele samotného nelze klást požadavek znalostí procesních předpisů práva trestního či ústavního; leč také právě proto, aby nedošlo pro neznalost zákonů k ztrátě práv ať již dovolatelů či navrhovatelů ústavní stížnosti, zakotvil zákonodárce v trestním řádu i v zákonu o Ústavním soudu jejich povinné právní (a nadto advokátní) zastoupení. Stěžovatelova obhájkyně podavší ze zákona nepřípustné dovolání a přehlédnuvší, že takovéto dovolání nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti žádný dopad (což vyplývá nejen z jasného textu zákona o Ústavním soudu, ale je podporováno všeobecně dostupnou judikaturou Ústavního soudu jakož i komentářovou literaturou), nepochybně nedostála svým zákonným i etickým povinnostem; jako advokátka nechránila a neprosazovala řádně stěžovatelova práva (srov. ustanovení § 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). Tato pochybení nemůže však z důvodů již shora vyložených reparovat Ústavní soud, neboť by se tím sám dopustil protiústavnosti. Nezbylo tedy, než ústavní stížnost, bez ohledu na její obsah, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 28. května 2008
Miloslav Výborný soudce zpravodaj