Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele T. V. L., právně zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 1. května 2008, sp. zn. 1 T 66/2008, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), na veřejné projednání věci za přítomnosti stěžovatele dle čl. 38 odst. 2 Listiny a práva obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny. Trestním příkazem Městského soudu v Brně byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle ustanovení § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona a byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 10.000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Současně mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu dvou let. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel dne 7. května 2008 odpor. Následně byl stěžovatel soudem informován, že trestní příkaz nabyl právní moci dne 1. května 2008 a současně byl i vykonán trest. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že při jednání u soudu se po přetlumočení obsahu trestního příkazu a poradě se svým obhájcem vzdal práva na odpor, a to na výslovnou radu, že pokud si ponechá lhůtu pro podání odporu, nebude propuštěn ze zadržení, ale bude nařízeno hlavní líčení a do té doby jej soud vezme do vazby. Dále v ústavní stížnosti konstatoval, že pokud by nebyl omezen na svobodě, svého práva na podání odporu by se nevzdal a trval by na nařízení hlavního líčení. Skutečnost, že upřednostnil právo na osobní svobodu před právem na projednání věci, si uvědomil teprve později. Domnívá se, že rozsah jeho možností rozhodnout se byl vzhledem k okolnostem snížen a jemu bylo zamezeno důsledně bránit svá práva. S ohledem na uvedené argumentace navrhl, aby Ústavní soud Městskému soudu v Brně zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele, spočívajícím v nenařízení hlavního líčení v jeho věci. K tomu odkázal i na judikát Ústavního soudu vedený pod sp. zn. IV. ÚS 1320/07.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 1 T 66/2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů. Ústavní soud především konstatuje, že při projednávání věci se zabýval odkazem stěžovatele na zmíněný judikát, kterým byl obdobný postup Městského soudu v Brně posouzen jako postup porušující základní práva a svobody stěžovatele. Při důkladném srovnání však Ústavní soud shledal několik podstatných odlišností, které vyloučily vydání nálezu, kterého se stěžovatel domáhal. Zejména tvrzení o nátlaku, který měl stěžovatele přimět ke vzdání se práva na odpor, nenalezlo oporu v objektivně ověřitelných skutečnostech, jak tomu bylo v případě citovaného nálezu. Za rozhodnou okolnost pak Ústavní soud považuje rovněž to, že peněžitý trest, k němuž byl stěžovatel trestním příkazem odsouzen, byl ihned vykonán. Vzdáním se práva na odpor vyřešil stěžovatel, dle svého tvrzení, reálnou hrozbu omezení osobní svobody. Vykonáním trestu pak vyloučil možnou a vzdálenou hrozbu alternativní sankce omezení osobní svobody, přičemž toto jednání, které je třeba posuzovat odděleně, svědčí o snaze zbavit se "problému ze soudem" ihned. Jinými slovy řečeno, vzdání se procesního nástroje k ochraně základních práv, je třeba oddělit od vykonání uložené sankce. Stejně tak je třeba oddělit i pohnutky, které vedou k takovému rozhodování. Ze žádné okolnosti, ani z tvrzení stěžovatele, neplyne nic, co by jej nutilo vykonat trest ihned. Jednalo se tedy o volní rozhodnutí, jež navazovalo na vzdání se práva na odpor a i tuto okolnost musel vzít Ústavní soud při projednávání věci v úvahu. V postupu Městského soudu v Brně tak neshledal Ústavní soud stěžovatelem tvrzené pochybení ani zásah do jeho základních práv. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. června 2008 Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu