Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti P.L., zastoupené JUDr. J.T., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 10. 12. 1997, č. j. 15 Co 422/97-97, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 23. 3. 1998 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí v právní věci o zaplacení nájemného ve výši Kč 36. 808,- s příslušenstvím, s tvrzením, že jím byla porušena ústavně zaručená práva uvedená v čl. 11 odst. 4 (týkající se ochrany vlastnictví) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka ve své stížnosti konstatovala, že Okresní soud v Pelhřimově vyhověl její žalobě pouze částečně, s odůvodněním, že v žalobě požadované nájemné neodpovídá nájemnému obvyklému s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Stěžovatelka podala proti rozhodnutí okresního soudu odvolání, ve kterém se domáhala změny rozsudku v rozsahu své původní žaloby. Krajský soud v Českých Budějovicích, pobočka Tábor, o jejím návrhu rozhodl tak, že rozsudek okresního soudu v rozhodujících částech potvrdil a v ostatních částech ponechal rozsudek nedotčen s tím, že v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že rozhodl na základě ustanovení § 671 odst. 1 obč. zák. tak, že nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy, jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy, s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího užívání. Krajský soud v Českých Budějovicích - pobočka Tábor ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že žádného z účastníků nezkrátil na ústavním pořádkem garantovaných právech. Ústavní stížnost tak nebyla podána z důvodů porušení ústavnosti a dle názoru krajského soudu by měla být odmítnuta. Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že odvolací soud nezkrátil stěžovatelku na ústavním právu na ochranu vlastnictví, neboť postupoval podle obč. zákoníku, které naplňuje ústavní zásady obsažené v čl. 11 Listiny. Nelze v žádném případě činit závěr, že by rozhodnutím krajského soudu byla stěžovatelka ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny "nuceně omezena" ve svém vlastnickém právu. V předmětné věci byla řešena otázka výše nájemného. V odůvodnění napadeného rozsudku je podrobně vyložen důvod aplikace § 671 odst. 1 obč. zák. Toto ustanovení hovoří o výši nájemného v souvislosti se smlouvou o nájmu. Jeho použití vychází ze zásady analogie legis zakotvené v § 853 obč. zák. a odvolací soud dospěl k závěru, že takový postup byl namístě. Na tomto závěru Ústavní soud nespatřuje nic neústavního. Z výše uvedených důvodů senát rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. srpna 1998
JUDr. Pavel Varvařovský předseda senátu