Plný text
ÚS 129/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl o návrhu A.Š.,
t a k t o Návrh se odmítá. O d ů v od n ě n í :
Ústavní soud ČR obdržel dne 9. 5. 1996 podání stěžovatele, z jehož obsahu je patrno, že stěžovatel nesouhlasí s postupem obecných soudů ve věci, ve které byl účastníkem řízení a která byla vedena u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 7 C 294/93.
Z obsahu uvedeného spisu, který si Ústavní soud vyžádal a který mu byl jmenovaným soudem předložen dne 28. 8. 1996, Ústavní soud zjistil, že řízení ve věci bylo zahájeno k návrhu V.Z. a ing. J.Z., kteří se s odvoláním na ustanovení § 8 odst. 3 zákona o půdě proti žalovaným A.Š. (v řízení před Ústavním soudem stěžovatel), H.Š. a A.Š. mladšímu domáhali zrušení části kupních a darovacích smluv ze dne 5. 9. 1966 a 10. 9. 1991. Tomuto jejich návrhu soud prvého stupně částečně vyhověl, když rozsudkem čj. 7 C 294/93-26 ze dne 28. 4. 1995 zrušil část původní darovací smlouvy ze dne
2 - IV. ÚS 129/96
5. 9. 1966, uzavřené mezi matkou žalobců, jako dárkyní, a stěžovatelem a jeho manželkou, jako obdarovanými, a návrh na zrušení části darovací smlouvy ze dne l0. 9. 1991 zamítl s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání všech účastníků řízení pak ve věci rozhodoval Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, který svým rozsudkem sp. zn. 40 Co 771/95 ze dne 25. 3. 1996, který nabyl právní moci dnem 13. 8. 1996, rozsudek soudu prvého stupně ve výroku o věci samé potvrdil, výrok o nákladech řízení změnil, odvolání A.Š. mladšího odmítl a zároveň ve výroku svého rozhodnutí vyslovil přípustnost dovolání v souvislosti s posouzením otázky, zda žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona o půdě v návaznosti na ustanovení § 4 téhož zákona.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
Vzhledem k tomu, že z obsahu připojeného spisu je zjevné, že stěžovateli přísluší právo dovolání proti rozsudku obecného soudu, který u Ústavního soudu napadá, tohoto svého práva stěžovatel zatím nevyužil, přitom lhůta k podání dovolání ještě neuplynula, je třeba vycházet ze závěru, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a proto musel být jeho návrh jako nepřípustný odmítnut podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, aniž by soud dále stěžovatele vyzýval k odstranění formálních vad jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. srpna 1996
JUDr.Eva Zarembová soudce zpravodaj