Ústavní soud rozhodl dne 31. srpna 2009 o ústavní stížnosti R. V., zastoupeného JUDr. Vladimírem Peškem, advokátem, AK se sídlem [adresa] proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 7. 2007 čj. 43 Nt 6221/2006-62 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností ze dne 19. 5. 2009, podanou téhož dne k poštovní přepravě a doručenou Ústavnímu soudu následující den, se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod a porušení čl. 90 odst. 1 Ústavy domáhal zrušení shora označeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1, vydaného v řízení povolení obnovy řízení. Napadeným usnesením Obvodní soud pro Prahu 1 povolil obnovu řízení v trestní věci L. K. vedené pod sp. zn. 6 T 72/2005, a to stran výroku o náhradě škody týkajícího se obchodní společnosti Weber service, s. r. o., zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2005, který nabyl právní moci dne 7. 4. 2006 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2006 ve výroku, že odsouzený L. K. je povinen zaplatit obchodní společnosti Weber service, s. r. o., se sídlem [adresa] částku 473 632,- Kč na náhradě škody, zrušil všechna rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části citovaného rozsudku, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu a poškozenou obchodní společnost Weber service, s. r. o. se svým nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Stěžovatel, kterým měl v trestním řízení vedeném proti L. K. postavení poškozeného, spatřoval porušení svých práv v postupu Obvodního soudu pro Prahu 1, který ho sice k projednání návrhu na povolení obnovy řízení řádně obeslal a vyslechl, avšak jeho právního zástupce JUDr. V. P. o tomto řízení řádně a včas neuvědomil a následně mu nezaslal ani napadené usnesení, takže proti nemohl včas podat stížnost. Stěžovatel tak má za to, že mu Obvodní soud pro Prahu 1 upřel v obnoveném řízení právo na právní pomoc.
Dříve, než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny podmínky kladené na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), tedy mimo jiné též to, zda byla ústavní stížnost podána včas.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 6221/2006, který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelových tvrzení, zjistil, že ústavní stížností napadené usnesení obvodního soudu bylo stěžovateli doručeno do vlastních rukou a ten je podle data na doručence převzal dne 8. 8. 2007 (č.l. 65). Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 8. 2007.
Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická osoba ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Uvedená lhůta je lhůtou procesní a současně lhůtou, jež nemůže být prominuta ani prodloužena.
Ačkoli stěžovatel o existenci a obsahu ústavní stížností napadeného usnesení věděl, ústavní stížnost uplatnil až po téměř devatenácti měsících. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak marně uplynula dnem 8. 10. 2007 (pondělí) a bylo-li podání, kterým stěžovatel hodlal zahájit řízení o ústavní stížnosti, podáno až dne 19. 5. 2009, stalo se tak po lhůtě stanovené zákonem. Z tohoto důvodu nebylo třeba zabývat se otázkou přípustnosti ústavní stížnosti či tím, je-li stěžovatel osobou oprávněnou k jejímu podání.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2009
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj