ÚS 132/99
Ústavní soud rozhodl dne 13. dubna 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti Svazu českých a moravských družstev, zastoupeného JUDr. J. T., advokátem, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 7. 1998, čj. 23 C 207/97-10, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 1998, čj. 20 Co 426/98-16,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že odpor proti platebnímu rozkazu v předmětné věci podal včas, neboť mu byl doručen dne 15. 5. 1998, nikoli již dne 13. 5. 1998. Pokud tedy došlo k odmítnutí stěžovatelova odporu pro opožděnost, porušily obecné soudy svými rozhodnutími jeho ústavně zaručená práva, takže je nucen se domáhat jejich zrušení.
Z obsahu spisu 23 C 207/97 Obvodního soudu pro Prahu 1 Ústavní soud zjistil, že napadenými rozhodnutími byl odmítnut stěžovatelem podaný odpor pro jeho opožděnost a z tohoto důvodu, i když Obvodnímu soudu pro Prahu 1 došlo podání žalobce o zpětvzetí žaloby proti stěžovateli, nepřiznal tento soud tomuto projevu žalobce procesní účinnost. Z obsahu podání o zpětvzetí žaloby ze dne 1. 6. 1998 je patrno, že jeho důvodem bylo uzavření mimosoudní dohody mezi žalobcem a stěžovatelem o vzájemném vyrovnání jejich nároků, a to s odkazem na ustanovení § 585 a násl. občanského zákoníku. To Ústavní soud ostatně zjistil i z dohody o narovnání, uzavřené dne 1. 6. 1998 mezi žalobcem a stěžovatelem, v níž se stěžovatel zavázal zaplatit žalobci polovinu požadované částky s tím, že poté žalobce vezme žalobu zpět. Již konstatovaná dohoda o narovnání uzavřená po vydání platebního rozkazu a po podání odporu proti platebnímu rozkazu stěžovatelem představuje však zánik dosavadního závazku, nahrazeného závazkem novým, vyplývajícím z narovnání. To vše tedy znamená, že i případné doručení platebního rozkazu teprve dne 15. 5. 1998 by v projednávané věci postrádalo vzhledem k již konstatovanému zániku původního závazku, na jehož podkladě byla podána žaloba, jakoukoli právní relevanci. Jinými slovy, vzhledem k uvedenému postrádá ústavní stížnost v projednávané věci jakoukoli funkci.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jsou podle názoru ústavního soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. dubna 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu