Plný text
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. T., zastoupeného JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem [adresa] směřující proti usnesení zastupitelstva města Ivančice ze dne 9.5.2005, rozhodnutí Městského úřadu Ivančice ze dne 18.8.2005, č.j. ORR-3035/05-SÚ-Pu, a sdělení Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 10.1.2006, č.j. JMK40213/2005, spojené s návrhem, aby Ústavní soud vyslovil, že uvedenými rozhodnutími a úkony veřejné správy bylo zasaženo do jeho základních práv,
t a k t o :
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený s e o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí veřejné správy a vyslovení, že jimi ve spojení se sdělením Krajského úřadu Jihomoravského kraje došlo k zásahu do stěžovatelova základního práva zaručeného čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel uvádí, že usnesením zastupitelstva, kterým byla pojmenována ulice Trnová v k.ú. [k.ú.], bylo zasaženo do jeho vlastnického práva, neboť uvedená ulice má vést přes jeho pozemek a on nedal souhlas k tomu, aby jeho pozemek byl využíván veřejností jako veřejné prostranství. Na základě odvolání, kterým se bránil proti rozhodnutí o přidělení orientačního čísla jeho nemovitosti, bylo stěžovateli doručeno napadané sdělení Krajského úřadu pro Jihomoravský kraj. Krajský úřad stěžovatele informoval, že v souladu se závěry právního rozboru, který ve věci provedl, spadá daná problematika do samostatné působnosti obce. Za takové situace nebude krajský úřad rozhodovat o podání stěžovatele jako o odvolání, nýbrž posoudí předmětnou otázku v rámci dozorové činnosti nad obecní samosprávou. V napadaném sdělení krajský úřad uvedl, že usnesení o pojmenování ulice Trnová, ani rozhodnutí o přidělení orientačního čísla neshledal nezákonným a nebude tedy ve věci podnikat další kroky.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1 stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti jiných orgánů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele, a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy. V tomto případě stěžovatel nevyčerpal všechny možnosti, které mu náš právní řád dává k ochraně jeho práv. K problematice veřejných prostranství lze v tomto případě odkázat na nález ÚS sp.zn. Pl.ÚS 21/02. V něm je mimo jiné zmíněno, že označení soukromé nemovitosti za veřejné prostranství nemůže být dáváno na roveň vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny. Co je však podstatnější, rovněž se zde uvádí, že právo vlastníka bránit se obecnému užívání jeho majetku soukromo-právní cestou není nijak omezeno. Vlastníkům je zachována možnost bránit se před svévolným rozhodováním obce o veřejném prostranství prostřednictvím tzv. negatorní žaloby. Ústavní soud se tedy neztotožňuje s názorem stěžovatele, vyjádřeným v ústavní stížnosti, že obecné soudy nemohou zjednat v jeho případě žádným způsobem nápravu a že jediným dalším prostředkem, který k ochraně svých práv má, je ústavní stížnost.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. dubna 2006
Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního