Plný text
ÚS 136/02
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. L. J., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 14 Co 839/2000,
t a k t o :
Ústavní stížnost se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 11, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 6. 2000, čj. 9 C 145/97-69, a požaduje odložení jejich vykonatelnosti.
V ústavní stížnosti namítá nedostatky v hodnocení důkazů, nedostatečně zjištěný skutkový stav věci a poukazuje na to, že dva dvoustupňové soudy civilní a trestní rozhodly v téže věci s naprosto odlišným právním názorem a učinily dva naprosto rozdílné závěry. Dále uvádí, že proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 12. 2001, čj. 25 Cdo 2072/2001-104, odmítnuto jako opožděné. Lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjí od doručení tohoto usnesení, tj od 30. 1. 2002.
Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu ČR Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se stěžovatel domáhal zaplacení 415.000,- Kč s přísl. Dovolání pak bylo odmítnuto pro opožděnost, neboť dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo doručeno dne 20. 8. 2001 a téhož dne nabylo právní moci, bylo podáno až dne 22. 10. 2001, zatímco odvolací lhůta uplynula již dnem 20. 9. 2001. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán po řízení, provedeném podle občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zák. č.30/2000 Sb., Nejvyšší soud ČR dovolání posoudil a rozhodl o něm v souladu s právní úpravou obsaženou v části dvanácté, hlavy první, bodu 17 o.s.ř., podle dosavadních předpisů, tj. ve znění občanského soudního řádu platného do 31. 2. 2000, a to včetně vymezení lhůty pro podání dovolání. Po přezkoumání ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu Plzni ze dne 20. 6. 2001, sp. zn. 14 Co 839/2000, předaná k poštovní přepravě dne 1. 3. 2002, je podána po lhůtě stanovené zákonem, neboť ústavní stížnost, jako návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, lze podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy bylo stěžovateli doručeno rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tímto posledním prostředkem projednávané věci bylo rozhodnutí krajského soudu, stěžovateli doručené dne 20. 8. 2001. V dané věci nelze odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti od doručení usnesení Nejvyššího soudu ČR, neboť tímto usnesením bylo dovolání odmítnuto pro opožděnost, nehledě na to, že uvedené usnesení stěžovatel ústavní stížností ani nenapadá. Z výše uvedených důvodů proto Ústavnímu soudu nezbylo než návrh podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem odmítnout, a to mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2002
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj