Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L.Z., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 6 To 107/98, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 12. 1997, sp. zn. 3 T 30/95, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 25. 3. 1998 doručena ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1998, sp. zn. 6 To 107/98, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 12. 1997, sp. zn. 3 T 30/95. Uvedenými rozhodnutími byl stěžovatel za trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 tr. zákona pravomocně odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s ostrahou. Zároveň mu byl uložen peněžitý trest ve výši 80.000,- Kč, a pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Právní zástupkyně stěžovatele JUDr. M.S., sdělením ze dne 27. června 1998 uvedla, že vypověděla plnou moc, kterou jí stěžovatel udělil dne 19. března 1998 k zastupování v řízení před Ústavním soudem. Přípisem Ústavního soudu ze dne 9. 9. 1998, č.j. IV. ÚS 137/98, doručeným dne 12. 9. 1998, byl stěžovatel vyzván k zaslání nové plné moci ve lhůtě do 30. 9. 1998. Současně byl upozorněn, že po marném uplynutí stanovené lhůty může být jeho stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.
Ústavní soud je nucen konstatovat, že do dnešního dne stěžovatel neodstranil vady podání ve lhůtě k tomu určené, a proto mu nezbylo než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) cit. zákona odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. 10. 1998
JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj