Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky I. G., zastoupené Mgr. Petrou Fenikovou, advokátkou, sídlem [adresa] Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. března 2021 č. j. 25 Co 219, 289/2019-1053, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Mgr. K. V., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod).
2. Z ústavní stížnosti a doručených písemností se podává, že vedlejší účastník se žalobou u Okresního soudu v Kladně domáhal po stěžovatelce zaplacení 546 322 Kč s příslušenstvím. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v odvolacím řízení usnesením ze dne 25. 4. 2020 č. j. 25 Co 219, 289/2019-865 ustanovil znalce k určení obvyklé výše nájmu v určeném období. Stěžovatelka dne 19. 1. 2021 namítla podjatost znalce, neboť v jeho vyjádřeních spatřovala "nepřátelský vztah k účastníkům řízení". Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl, že znalec není vyloučen z podání znaleckého posudku ve věci.
3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že znalci nepřísluší se vyjadřovat k procesnímu postupu některého z účastníků, nevztahují-li se jeho výtky ke znaleckému úkolu. Znalec postupoval zaujatě, nestranně a nepřípustně učinil právní závěry. Stěžovatelka odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2003 sp. zn. II. ÚS 35/03 (N 102/30 SbNU 455), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2009 sp. zn. 28 Cdo 146/2009, ze dne 21. 12. 2011 sp. zn. 21 Cdo 2625/2010 a ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. 21 Cdo 2504/2015, jimž závěry napadeného usnesení odporují.
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
5. Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Po stránce materiální pak v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Ústavní stížností by totiž měla být napadána výhradně konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, přestože jsou sama o sobě pravomocná, tedy byly-li proti nim všechny dostupné opravné prostředky vyčerpány. Jako nepřípustné proto Ústavní soud opakovaně odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím, jimiž nebyla věc pravomocně ukončena (srov. např. bod 4 usnesení ze dne 6. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 3794/19 či bod 13 usnesení ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 3056/20; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
6. Ústavní stížnost stěžovatelky přitom směřuje proti rozhodnutí, kterým soud rozhodl o nevyloučení úřední osoby (znalce). Ústavní soud ustáleně považuje obdobná rozhodnutí za nikoli konečná a ústavní stížnosti proti nim odmítá jako nepřípustné [srov. usnesení ze dne 8. 3. 2017 sp. zn. III. ÚS 558/17, bod 25 nálezu ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17 (N 129/90 SbNU 139) či usnesení ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 538/19 a ze dne 17. 7. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1823/20]. Ústavní soud neshledal důvod, proč nepostupovat ve věci stěžovatelky obdobně jako v uvedených věcech. Stěžovatelka ani netvrdí skutečnosti svědčící pro výjimečné přijetí ústavní stížnosti přes její nepřípustnost podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
7. Na základě uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2021
Pavel Šámal v. r. soudce zpravodaj