Usnesení ze dne 14. 8. 2013
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila o námitce podjatosti soudkyně Michaely Židlické podané stěžovatelem Ing. R. C., v řízení o ústavní stížnosti vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1390/13, takto:
Výrok
Soudkyně Michaela Židlická není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Odůvodnění
Stěžovatel v rámci řízení o ústavní stížnosti namítl podjatost ve výroku jmenované soudkyně Ústavního soudu, kterou odůvodnil tím, že výzva k odstranění vad jeho podání, již mu adresovala, je "výhradně obecného charakteru", nepřípustně "direktivní", právně nesprávná, a vzbuzuje v něm tím "dojem, resp. obavu", že směřuje k tomu, "jak ... předmětnou ústavní stížnost odmítnout".
Ve vyjádření k této námitce soudkyně Michaela Židlická uvedla, že se podjatá necítí, stěžovatele nezná, není jí známo, že by s ním v minulosti jakkoli jednala, a vyslovila přesvědčení, že je způsobilá věc rozhodnout nestranně. Stěžovatelem kritizovaná výzva podle jejího názoru je obsahu řádného a odpovídá standardním procesním postupům.
Podle § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti; dále též tehdy, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.
Tyto podmínky v posuzovaném případě naplněny nejsou. Osobní vztah soudkyně Michaely Židlické k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům dán není zjevně, a ani stěžovatel jej netvrdí. Není zde ani nepřípustný vztah k věci, neboť neexistuje (stěžovatelem není namítán) přímý či alespoň zprostředkovaný právní zájem soudkyně na projednávané věci. A konečně, ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř., jež se zde uplatní prostřednictvím § 63 zákona o Ústavním soudu přiměřeně, zakotvuje zásadu, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, jež spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v rozhodování v jiných věcech, čímž jediný stěžovatelem tvrzený důvod podjatosti soudkyně neobstojí rovněž. Lze tedy uzavřít, že o nestrannosti jmenované soudkyně nejsou jakékoli legitimní pochybnosti (srov. kupříkladu rozhodnutí Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 167/94, I. ÚS 370/04, II. ÚS 105/01, II. ÚS 105/01 a dalších).
Námitce podjatosti proto rozvrhem práce Ústavního soudu určený senát III. ÚS nevyhověl, a výrok jím vydaného usnesení je tím odůvodněn. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 14. 10. 2014
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci navrhovatele Ing. R. C., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 8. 2007 sp. zn. 55 C 176/2007, unesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. 11. 2007 sp. zn. 66 Nc 22307/2007 a ze dne 28. 2. 2011 sp. zn. 55 C 176/2007, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2011 sp. zn. 28 Co 334/2011 a ze dne 19. 9. 2012 sp. zn. 23 Co 397/2012 a všem rozhodnutím exekutora JUDr. M. S., takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 2. 5. 2013 doručen návrh stěžovatele, který byl soudcem zpravodajem posouzen jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Stěžovatel nebyl v řízení zastoupen advokátem a proto se mu přípisem ze dne 7. 5. 2013 dostalo poučení o všech podstatných náležitostech ústavní stížnosti s tím, že mu byla stanovena lhůta 20 dnů pro odstranění vad.
Z doručenky vyplývá, že stěžovatel převzal výzvu k odstranění vad dne 20. 5. 2013. Dne 23. 9. 2013 byl Ústavnímu soudu doručen přípis stěžovatele, jímž žádá o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu a současně předložil plnou moc vystavenou na jméno JUDr. D. K., jenž byl rozhodnutím České advokátní komory určen stěžovateli k poskytnutí právní pomoci. Dne 7. 10. 2014 zaslal advokát stěžovatele Ústavnímu soudu přípis, z něhož je zřejmé, že s ohledem na procesní předpoklady podání ústavní stížnosti odmítl stěžovateli poskytnout právní pomoc. Z přiložených listin je přitom zřejmé, že se tak stalo z důvodu opožděnosti ústavní stížnosti, o čemž informoval přípisem ze dne 27. 9. 2013 Českou advokátní komoru a přípisem ze dne 10. 10. 2013 také stěžovatele.
Vzhledem k tomu, že ani do data tohoto rozhodnutí nebyly vady návrhu odstraněny, nezbylo Ústavnímu soudu, než předmětnou ústavní stížnost z tohoto důvodu odmítnout, a to v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 2014
Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj