Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatelky B. Ž., zastoupené Mgr. Václavem Voříškem, advokátem se sídlem [adresa] 8, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 5 A 135/2014-59 ze dne 17. 2. 2016, spojené s návrhem na zrušení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti ze dne 2. 5. 2016 navrhovala zrušení výroku č. II. v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým jí nebyla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Stěžovatelka se rovněž domáhala zrušení ustanovení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, které jí nedovoluje podat kasační stížnost pouze do výroku o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost neobsahovala žádné další odůvodnění, nebyla k ní přiložena speciální plná moc k zastupování před Ústavním soudem a rovněž chyběla kopie ústavní stížností napadeného rozhodnutí, vyzval Ústavní soud právního zástupce stěžovatelky k odstranění těchto vad ústavní stížnosti, a to výzvou ze dne 23. 5. 2016. V podání ze dne 3. 6. 2016, které bylo téhož dne doručeno Ústavnímu soudu, právní zástupce stěžovatelky uvedl, že napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016-23, který byl k tomuto podání rovněž připojen, zrušeno a věc se vrátila městskému soudu k dalšímu řízení. Za této situace stěžovatelka nemůže napadat rozhodnutí, které bylo již Nejvyšším správním soudem zrušeno, a proto bere svoji ústavní stížnost v celém rozsahu zpět. Právní zástupce stěžovatelky v předmětném podání dodává, že pro účely zpětvzetí stížnosti nezasílá speciální plnou moc k zastupování stěžovatelky, neboť "ta je ze zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu v šoku".
Za této procesní situace nebylo třeba ze strany Ústavního soudu, z důvodů procesní ekonomie, trvat na předložení speciální plné moci k zastupování před Ústavním soudem tak, aby byly naplněny veškeré právem předepsané náležitosti zpětvzetí ústavní stížnosti, neboť ústavní stížnost proti v záhlaví citovanému rozhodnutí Městského soudu v Praze je nepřípustná a proces odstraňování dané vady by zbytečně (neefektivně) prodlužoval řízení před Ústavním soudem. Jednou z podmínek pro zahájení řízení o ústavní stížnosti je mimo jiné předpoklad pravomocně skončeného předchozího řízení (§ 75 odst. 1 ve vztahu k § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Stěžovatelka však brojila proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci, neboť bylo v celém rozsahu zrušeno rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 As 60/2016-23, a tím odpadl i samotný předmět řízení před Ústavním soudem. Pro výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jakožto návrh nepřípustný odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Návrh na zrušení § 104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, jako návrh akcesorický sdílí právní osud ústavní stížnosti, a proto byl také odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. června 2016
Jaroslav Fenyk v. r. soudce Ústavního soudu