Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti QUADRO spol. s r.o., sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem, sídlem [adresa] Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. října 2023, č. j. Ncd 91/2023-51, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, M. M., jako vedlejšího účastníka řízení, a obchodní společnosti CASPER PROPERTY, s.r.o., sídlem [adresa] Praha 6 - Bubeneč, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Vedlejší účastník navrhl v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 8/2023 přikázání této věci Městskému soudu v Praze na základě § 12 odst. 2 občanského soudního řádu, tedy tzv. delegaci vhodnou (vedlejší účastník v soudním řízení vystupuje jako žalobce, stěžovatelka je jednou z žalovaných). Návrh odůvodnil obecně tím, že "v souvisejících řízeních byla porušena jeho práva na spravedlivý proces". Krajský soud postoupil návrh Vrchnímu soudu v Praze, který jej napadeným usnesením zamítl. Vrchní soud uvedl, že stručné důvody, které pro delegaci vhodnou snesl vedlejší účastník, nelze podřadit pod § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (vedlejší účastník, ač to avizoval, návrh nedoplnil, nikdo další, včetně stěžovatelky, se k návrhu nevyjádřil).
2. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení vrchního soudu, které prý porušilo její základní práva. Stěžovatelka obecně poukazuje na řadu pochybení, kterých se v řízeních se stejným či podobným předmětem jako ve věci 16 C 8/2023 dopustil krajský soud a též Okresní soud v Trutnově. Z podstatné části namítá zásahy do práv vedlejšího účastníka - uvedené soudy podle ní neumožnily vedlejšímu účastníkovi řádně hájit svá práva, odmítly se zabývat jím vznesenými námitkami podjatosti, ve věci jeho žaloby neprovedly řádné dokazování, rozhodly v rozporu s ustálenou judikaturou apod. Kromě toho ještě obecněji uvádí, že oba zmíněné soudy již porušily i práva dalších účastníků a bude-li dále ve věci rozhodovat krajský soud, pravděpodobně poruší i právo na spravedlivý proces stěžovatelky. Dále též zmiňuje, že vedlejší účastník již několikrát uspěl s návrhem na delegaci vhodnou v jiných (byť neupřesněných) řízení. Přikázání věci městskému soudu je podle ní vhodnější, jelikož v Praze vedlejší účastnice sídlí a jednatelka stěžovatelky s vedlejším účastníkem se tam pravidelně zdržují. Také namítá, že vrchní soud prý napadené rozhodnutí neodůvodnil.
3. Ústavní stížnost je návrhem podaným někým zjevně neoprávněným, neboť stěžovatelka v ní hájí nikoli práva svá, ale práva vedlejšího účastníka. Byl to vedlejší účastník, kdo v řízení před obecnými soudy podal návrh na delegaci vhodnou a kdo s tímto návrhem neuspěl. Ústavní stížnost ovšem místo vedlejšího účastníka podala stěžovatelka, která také tvrdí porušení nikoli svých práv, ale práv vedlejšího účastníka (porušení svých práv vlastně zmiňuje jen na okraj a zcela nejasně). Ústavní stížnost tak stěžovatelka podala za někoho jiného (za vedlejšího účastníka), proto ji Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj