Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. H., advokáta, sídlem [adresa] Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. března 2025 č. j. 15 To 9/2025-8652, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel požaduje zrušit v záhlaví označené rozhodnutí. Tvrdí, že trestní soud porušil řadu jeho ústavně zaručených práv. 2. Stěžovatel byl obhájcem obviněného, kterému trestní soudy přiznaly nárok na bezplatnou obhajobu. Poté, co trestní věc skončila (pravomocným odsouzením obviněného), stěžovatel uplatnil u Krajského soudu v Plzni nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů (§ 151 odst. 2 trestního řádu). Požadoval 572 tis. Kč, krajský soud mu přiznal jen 482 tis. Uvedl následující důvody, proč stěžovateli nepřiznal odměnu v požadované výši. Ne všechna právní podání jsou úkony právní služby, za které náleží odměna (např. sepis závěrečné věci, žádost o zařazení do jiné věznice, doplnění žádosti o bezplatnou obhajobu), případně "plná" mimosmluvní odměna. Trestní soudy musí zkoumat účelnost porad. Zde bylo deset porad neúčelných; nijak nenavazovaly na významné okamžiky trestního řízení (např. na výslech svědka, sepis opravných prostředků, konání hlavního líčení atd.). Za mimořádně obtížné úkony právní služby (převzetí a příprava obhajoby spojená s účastí na domovní prohlídce a následovaná výslechem obviněných) krajský soud nemohl zvýšit odměnu na trojnásobek, ale jen o buď 75 %, nebo 100 %.
3. Stěžovatel podal stížnost, které Vrchní soud v Praze částečně vyhověl. Odměnu zvýšil na konečných 490 tis. Kč (výrok I). Přiznal stěžovateli odměnu za další dvě porady, neboť jim předcházely jednak výslechy svědků, jednak vazební zasedání. Trestní soudy tedy z celkových 34 porad nepřiznaly odměnu jen za osm. Ve zbytku se ztotožnil s krajským soudem a zamítl návrh co do částky 81 977,10 Kč (výrok II).
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizuje vrchní soud, že mu nepřiznal odměnu za všech 34 porad. Stěžovatel se domnívá, že všechny porady byly účelné. Předkládá mnoho argumentů různé povahy, proč je třeba mu přiznat odměnu (přání obviněného, hrozba vysokého trestu odnětí svobody, délka trestního řízení, časová náročnost každé osobní návštěvy, významná role obhájce při uskutečnění práva na právní pomoc).
5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokátem, proto nemusí být zastoupen jiným advokátem [stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní stížnost je přípustná.
6. Ústavní soud není "nejvyšším nákladovým soudem" (takto důrazně nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2252/24, bod 37). To platí i tehdy, pokud Ústavní soud rozhoduje ve věcech nákladů trestního řízení, včetně odměny a náhrady hotových výdajů obhájce. Jeho úkolem rozhodně není, aby podrobně kontroloval závěry nákladového rozhodnutí [např. nález ze dne 26. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 3318/21 (N 54/111 SbNU 346), body 15 a 18]. Stěžovatelé musí poukázat na mimořádné okolnosti, které činí jejich případ ústavněprávně dostatečně významným. Jen tehdy je namístě, aby Ústavní soud v takových věcech vystoupil na ochranu základních práv. Jinak se bližšího přezkumu zdrží [stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), bod 34]. Stěžovatel však neuvádí žádné argumenty, které by upozornily na případný systémový nedostatek dosahující ústavního rozměru a které by přesahovaly jeho vlastní zájem.
7. Ústavní soud se proto nebude obsáhle vyjadřovat k jednotlivým argumentům stěžovatele. Názor, podle kterého je třeba posuzovat účelnost každé porady, není neústavní. Jde o požadavek, který plyne z letité nálezové judikatury (srov. např. nález ze dne 17. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 158/24, bod 50 a tam uvedená judikatura; věc se sice týká odměňování zmocněnců poškozených, ale závěry tam uvedené jsou obecně použitelné). Není ani neústavní, pokud se vrchní soud ztotožnil s většinou argumentů krajského soudu.
8. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. června 2025
Zdeněk Kühn v. r. předseda senátu