Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost4× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 1421/09

Téma · generováno AINepřipuštění změny žaloby a soudní ochrana

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 30. 6. 2009Zpravodaj: Formánková VlastaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2009:4.US.1421.09.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FO STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 1. 6. 2009Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatelé napadli rozhodnutí, jímž soud nepřipustil rozšíření jejich žaloby o další požadavky na zdržení se výroků a omluvu. Ústavní soud uzavřel, že takové procesní rozhodnutí nebrání uplatnění nového nároku samostatnou žalobou a neporušilo právo na spravedlivý proces. Ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Rozhodnutí o nepřipuštění změny žaloby je procesním rozhodnutím vedeným zásadou hospodárnosti; o připuštění změny rozhoduje obecný soud podle dosavadních výsledků řízení a na její připuštění není právní nárok. Nepřipuštěním změny žaloby se nezasahuje do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť nově uplatněný nárok lze uplatnit samostatnou žalobou. Usnesení o vedení řízení nemusí být podle § 169 odst. 2 o. s. ř. odůvodněno.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jak Ústavní soud již vícekrát poukazoval, rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby je rozhodnutím procesní povahy, které pouze vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu dále ubírat. Institut souhlasu soudu se změnou návrhu je veden zásadou hospodárnosti řízení; soud proto změnu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu.
    Zobrazit v textu
  • V případě nesouhlasu se změnou žaloby nedochází k zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť ochrany práv (nově uplatňovaného nároku) se stěžovatelé mohou domáhat v samostatném soudním řízení podáním žaloby nové (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. června 2000 sp. zn. I. ÚS 179/2000 a usnesení ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. III. ÚS 734/06 in http://nalus.usoud.cz).
    Zobrazit v textu
  • Ve světle uvedeného neshledal Ústavní soud v rozhodnutí Krajského soudu v Brně o nepřipuštění navrhované změny žaloby vybočení z rámce výkladu a užití § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. , který by mohl založit důvod k jeho zásahu, a to ani ve vztahu k ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť dle dikce tohoto ustanovení usnesení, které se týká vedení řízení, nemusí obsahovat odůvodnění.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. S. H. a 2. M. H., zastoupených Mgr. Markem Freundem, advokátem se sídlem [adresa] proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009 č. j. 24 C 81/2005-177, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 1. června 2009, která splňuje formální podmínky stanovené pro její věcné projednání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhali zrušení výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2009 č. j. 24 C 81/2005-177 (dále jen "napadené rozhodnutí"), kterým krajský soud nepřipustil změnu žaloby navrženou žalobci v podání ze dne 11. března 2009, kterou se domáhají uložení povinnosti žalovanému Ž. L. (dále jen "žalovaný") zdržet se jakýchkoliv ústních či písemných výroků označujících stěžovatelku č. 2 za osobu, která udržuje mimomanželský poměr, zdržet se ve vztahu k oběma stěžovatelům jakýchkoliv ústních či písemných výroků obsahujících vulgární výrazy a písemně se stěžovatelům omluvit omluvou ve znění uvedeném v části 3) rozšíření žaloby pod bodem 3.

Stěžovatelé namítali, že napadené rozhodnutí bylo vydáno bez náležitého odůvodnění, tedy v rozporu s ustanovením § 169 odst. 2 o. s. ř. , dále v rozporu s ustanovením § 15b odst. 1 o. s. ř., neboť ve věci rozhodující samosoudkyně při jednání dne 20. března 2009 oznámila, že žalovaný podal vůči ní námitku podjatosti, o které nebylo v době vyhotovení a doručení napadeného usnesení rozhodnuto a stěžovatelům není známo, zda dosud vůbec o takové námitce bylo rozhodnuto. Stěžovatelé mají rovněž za to, že podmínky pro změnu návrhu byly splněny. Podle názoru stěžovatelů tak z uvedených důvodů byla napadeným rozhodnutím porušena základní práva stěžovatelů podle čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Ústavní soud v intencích stěžovateli namítaného porušení ústavně zaručených základních práv přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak Ústavní soud již vícekrát poukazoval, rozhodnutí o návrhu na změnu žaloby je rozhodnutím procesní povahy, které pouze vymezuje, jakým směrem se bude postup soudu dále ubírat. Institut souhlasu soudu se změnou návrhu je veden zásadou hospodárnosti řízení; soud proto změnu nepřipustí, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V případě nesouhlasu se změnou žaloby nedochází k zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť ochrany práv (nově uplatňovaného nároku) se stěžovatelé mohou domáhat v samostatném soudním řízení podáním žaloby nové (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. června 2000 sp. zn. I. ÚS 179/2000 a usnesení ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. III. ÚS 734/06 in http://nalus.usoud.cz). Dle názoru Ústavního soudu je zcela na úvaze obecného soudu, zda připustí či nepřipustí navrhovanou změnu žaloby (s ohledem na dosavadní výsledky řízení), na kladné rozhodnutí o daném návrhu však není právní nárok (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. září 2007 sp. zn. IV. ÚS 739/06 in http://nalus.usoud.cz). Ve světle uvedeného neshledal Ústavní soud v rozhodnutí Krajského soudu v Brně o nepřipuštění navrhované změny žaloby vybočení z rámce výkladu a užití § 95 odst. 1 a 2 o. s. ř. , který by mohl založit důvod k jeho zásahu, a to ani ve vztahu k ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř., neboť dle dikce tohoto ustanovení usnesení, které se týká vedení řízení, nemusí obsahovat odůvodnění. Ústavní soud neshledal důvodnou ani námitku stěžovatelů, dle které prvostupňový soud v řízení pokračoval, aniž vyčkal vydání rozhodnutí o námitce podjatosti, kterou vznesl žalovaný. Neodkladnými úkony, které je soudce podle ustanovení § 15b odst. 1 o. s. ř. oprávněn učinit, jsou jen ty, které je třeba dokončit, aby předchozí činnost soudu nebo účastníků nebyla zmařena. Bylo tedy zcela na ve věci rozhodujícím soudci, aby posoudil neodkladnost provedeného úkonu. Pokud pak soudce napadené procesní rozhodnutí vydal a věc poté předložil s námitkou podjatosti odvolacímu soudu, nelze v jeho postupu shledat pochybení.

Rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona, v souladu s ústavními principy.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné krajským soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy České republiky) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzených základních práv stěžovatelů zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelů mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2009

Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací