Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. T., zastoupené Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 1 - Nové Město, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 15. března 2024 č. j. 30 Cdo 287/2024-397, a ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 30 Cdo 2259/2022-282, rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 9. listopadu 2023 č. j. 20 Co 305/2023-371, a ze dne 7. dubna 2022 č. j. 20 Co 32/2022-240, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. května 2023 č. j. 12 C 167/2019-316, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Ústavní soud se však ústavní stížností nemůže věcně zabývat, neboť stěžovatelka i přes výzvu nedoložila plnou moc ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
2. Stěžovatelka sice předložila plnou moc, kterou udělila advokátovi Mgr. Janu Boučkovi, ta však nesplňovala požadavky na speciální (zvláštní) plnou moc (§ 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Z textu plné moci Ústavní soud totiž nemohl zjistit, proti jakému konkrétnímu pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánu veřejné moci stěžovatelka podává ústavní stížnost (text jen uváděl následující: aby za mne, jako můj právní zástupce, jednal ve věci řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem a učinil cokoliv, co bych mohla učinit sama).
3. Ústavní soud proto stěžovatelku, resp. advokáta, vyzval, aby předložil zvláštní plnou moc. V návaznosti na tuto výzvu se advokát e-mailem obrátil na soudce zpravodaje. Advokát nerozuměl, proč musí znovu předkládat plnou moc. Ta, která je připojena k ústavní stížnosti, podle něj odpovídá zákonnému textu: je v ní výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Soudce zpravodaj obratem odpověděl, že plná moc je stále generální (obecnou) plnou mocí, byť udělenou pro řízení před Ústavním soudem, ale fakticky pro jakékoli řízení před Ústavním soudem. Musí proto obsahovat označení napadeného rozhodnutí, případně jiný zásah orgánu veřejné moci.
4. Advokát na výzvu reagoval, ovšem chybně. Plná moc zůstala totožná, jen je rukou doplněno následující: tato plná moc zmocňuje k řízení o ústavní stížnosti vedeném před Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1431/24. Stěžovatelka tedy nevyhověla výzvě k předložení speciální plné moci (není v ní uvedeno, proti jakým rozhodnutím zastupování míří, byť tak byl advokát výslovně poučen), neodstranila vady návrhu ve lhůtě pěti dnů a nejsou tedy splněny všechny procesní předpoklady v řízení o ústavní stížnosti.
5. Pokud by Ústavní soud přijal tezi, že v plné moci stačí uvést, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem, popřel by tím samotnou podstatu ústavní stížnosti. V prvé řadě jde o svébytný individuální prostředek právní ochrany, kterým Ústavní soud chrání základní práva a svobody v konkrétních případech, tj. proti určitému rozhodnutí či zásahu orgánu veřejné moci. Plná moc tedy musí advokáta nejen obecně zmocňovat k zastupování v řízení o ústavní stížnosti (včetně jejího sepsání), ale také jej musí konkrétně zmocnit k zastupování v řízení proti tomu či onomu rozhodnutí nebo zásahu orgánu veřejné moci (shodně Šimíček, V. Ústavní stížnost. 4. vyd. Praha: Leges, 2018, s. 187).
6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost odmítl, neboť stěžovatelka neodstranila vady návrhu ve lhůtě k tomu určené [§ 43 odst. 1 písm. a) ve spojení s § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2024
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj