Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu M. S., zastoupeného Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 13. dubna 2017, č. j. 3 KZV 11/2017-46, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel napadá usnesení zamítající stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu, jímž bylo zahájeno jeho trestní stíhání; odkazuje na judikaturu Ústavního soudu k problematice pachových stop (sp. zn. IV. ÚS 1098/15), které jsou podle něj jediným důvodem pro zahájení trestní stíhání. Napadené rozhodnutí proto považuje za nedostatečně odůvodněné a zkracující jej v jeho zaručených právech.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), představuje ústavní stížnost zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity, což se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád navrhovateli k ochraně jeho práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Po stránce materiální to znamená, že Ústavní soud může zasáhnout až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je v souladu s čl. 4 Ústavy ČR úkolem všech orgánů veřejné moci. Pouze výjimečně přezkoumává Ústavní soud již některá procesní rozhodnutí, jimiž se řízení nekončí, mezi něž patří například úkony zasahující intenzivně do osobní svobody (rozhodnutí o vzetí do vazby). Jinak Ústavní soud nastupuje teprve až v případě selhání všech ostatních orgánů a nástrojů. V projednávaném řízení nebylo vydáním napadeného rozhodnutí ukončeno řízení, ale naopak bylo teprve zahájeno. Řízení tedy nadále pokračuje, případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod lze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného a není možné již nyní vyžadovat zákrok Ústavního soudu. Jinými slovy řečeno, ústavní stížnost je procesní nástroj, který je možné použít teprve poté, co navrhovatel vyčerpá všechny ostatní zákonné možnosti. Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech s možnostmi soudního řízení, které samou svou existencí zaručuje až do svého skončení průběžnou kontrolu danou trestním řádem s celou řadou konkrétních procesních nástrojů. Ústavní stížnost tak byla podána předčasně, návrh je nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto jej soudce zpravodaj odmítl. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. května 2017
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj