Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michalem Bartoněm o ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. R. H., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, sídlem [adresa] Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. února 2026 č. j. 18 Co 91/2026-103 a usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 29. ledna 2026 č. j. 14 EXE 30/2023-85, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a města Nymburk, sídlem [adresa] Nymburk, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soudu v Nymburce napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatelky na odklad exekuce, v níž je stěžovatelka povinnou a vedlejší účastník oprávněným. Krajský soud v Praze k odvolání stěžovatelky napadeným usnesením usnesení okresního soudu potvrdil.
2. Stěžovatelka tvrdí, že soudy porušily její ústavně zaručená práva chráněná čl. 3, 11, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Dodatkovým protokolem č. 1 k Úmluvě. Uvádí, že senát krajského soudu byl nesprávně obsazen, neboť rozhodovali pouze předseda senátu Mgr. Miroslav Novák a soudkyně JUDr. Lenka Škubalová. Ze záhlaví napadeného usnesení je patrné, že se nejspíše předpokládalo, že jako třetí členka senátu bude připsána další soudkyně. Lze se tak důvodně domnívat, že o napadeném usnesení neproběhla tříčlenná porada a že předseda senátu a referující člen(-ka) senátu rozhodli fakticky ve dvou.
3. Stěžovatelka si je vědoma, že uvedená vada je zároveň důvodem zmatečnosti podle § 229 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Uvádí, že proti napadenému usnesení krajského soudu podá žalobu pro zmatečnost. S ohledem na další porušení jejích práv má však za to, že Ústavní soud může o zrušení napadených usnesení rozhodnout i bez ohledu na subsidiaritu ústavní stížnosti. Namítá, že soudy neprovedly test proporcionality, rozhodly bez nařízení jednání a nevypořádaly námitku diskriminace.
4. Ústavní soud je povinen se nejprve zabývat splněním předpokladů projednání ústavní stížnosti podle zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti připouští, že proti usnesení odvolacího soudu je přípustná žaloba pro zmatečnost a hodlá ji podat. Ústavní soud ověřil, že v záhlaví napadeného usnesení krajského soudu jsou uvedeni pouze dva členové soudního senátu. Za dané procesní situace, kdy má stěžovatelka k dispozici procesní prostředek nápravy, kterým může být závěr odvolacího soudu přezkoumán, případně zvrácen, je ústavní stížnost nepřípustná, resp. předčasná. Bylo by v rozporu s principem subsidiarity, pokud by Ústavní soud přezkoumával rozhodnutí, které může být v jiném řízení před obecným soudy ještě zrušeno. Samotné jiné tvrzené vady napadených rozhodnutí na tom nic nemohou změnit. V opačném případě by zákonná povinnost vyčerpat všechny procesní prostředky ochrany před tím, než se věcí bude zabývat Ústavní soud, ztratila smysl. Stěžovatelka netvrdí, že by její věc podstatně přesahovala její vlastní zájmy ve smyslu § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
6. Lhůta pro podání ústavní stížnosti bude stěžovatelce zachována a bude se odvíjet od rozhodnutí vydaného v řízení o žalobě pro zmatečnost.
7. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 2026
Michal Bartoň v. r. soudce zpravodaj