Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zastoupeného Mgr. Jiřím Dobešem, advokátem se sídlem ve [adresa] proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2016, č. j. 8 Tdo 208/2016-29, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. září 2015, č. j. 7 To 331/2015-1074, a proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 14. července 2015, č. j. 1 T 168/2012-1031, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let do věznice s dozorem; současně mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu. Odvolání stěžovatele citovaným usnesením Krajský soud v Brně zamítl, následné dovolání Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že byl odsouzen na základě jediného prokazatelného faktu, že je vlastníkem účtu, přes který byly, a to pouze částečně, provedeny finanční transakce spjaté s trestným činem. Stěžovatele nikdo při tvrzeném páchání trestného činu neviděl, vše proběhlo telefonicky či prostřednictvím e-mailové komunikace; výslechy svědků závěry soudů neprokazují. U skutků 6 - 9 byly transakce provedeny prostřednictvím účtu svědkyně, která u hlavního líčení využila svého práva nevypovídat. Na to, podle stěžovatele nesprávně, soud využil dříve učiněnou výpověď, čímž byl stěžovatel zkrácen v právu na obhajobu a možnosti klást svědkům dotazy. Soudy se rovněž nedostatečně vypořádaly s výpovědí svědka, který je v současné době ve výkonu testu odnětí svobody pro podvodný odběr zboží, přičemž není zřejmé, zda a jaký mohl mít tento svědek podíl na trestné činnosti, za niž byl odsouzen stěžovatel, který navrhl zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:
Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním. Eventuálním porušením běžných práv se zabývá jen tehdy, dojde-li současně i k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Z napadených rozhodnutí se podává, že zboží objednané bez osobního kontaktu a odebrané prostřednictvím najatého dopravce bylo prodáno a výtěžek byl poukázán na bankovní účet - ani dodavatel, ani dopravce sjednanou odměnu neobdrželi. Použité bankovní účty byly zřízeny na jméno stěžovatele a jeho bývalé družky (zmíněné svědkyně); i s tímto účtem však od počátku plně disponoval pouze stěžovatel. Faktury pak byly vystaveny na společnosti druhého zmíněného svědka, který však o těchto transakcích neměl žádnou povědomost. Jak je z rozsudku nalézacího soudu patrné, tyto okolnosti orgány činné v trestním řízení řádně prověřily a vyloučily podíl těchto svědků na trestné činnosti.
Vzhledem k tomu, že původně bylo proti stěžovateli vedeno řízení jako proti uprchlému (rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. května 2013, č. j. 1 T 168/2012-884; usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. října 2013, č. j. 7 To 394/2013-920), proběhlo v souladu s ustanovením § 306a trestního řádu nové řízení. Nalézací soud v rozsudku srozumitelně uvedl, proč v novém řízení použil řádně procesně provedenou výpověď svědkyně učiněnou již dříve před soudem v přítomnosti obhájce.
Jak je z napadených rozhodnutí zřejmé, námitky užité v ústavní stížnosti stěžovatel opakovaně předložil v řízení před soudy všech stupňů, v obhajobě u soudu nalézacího i v odvolání a dovolání. Soudy se předloženými námitkami řádně, důkladně zabývaly, posoudily je jako nedůvodné a případné provedení dalších důkazů za nadbytečné, svůj postup řádně a srozumitelně odůvodnily.
Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou novou okolnost, která by mohla svědčit o nesprávnosti postupu obecných soudů a ke zkrácení v naříkaných právech. Proto Ústavní soud neshledal tvrzený zásah.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. prosince 2016 Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu