Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti společnosti Finsol, s. r. o., se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem, AK se sídlem v [adresa] směřující proti rozhodnutí Finančního úřadu v Děčíně ze dne 29. dubna 2011 č. j. 101669/11/178913507251 spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí správce daně. S tímto návrhem spojila stěžovatelka i návrh na zrušení hlavy III. zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů Stěžovatelka - byvši si vědoma, že před podáním ústavní stížnosti nevyčerpala procesní prostředky ochrany svých práv - vyslovila v návrhu názor, dle něhož je její ústavní stížnost přípustná, neboť jsou naplněny podmínky § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatelka rovněž uvedla, že z webových stránek Ústavního soudu zjistila, že v současné době již před Ústavním soudem probíhá řízení vyvolané skupinou senátorů, která se domáhá zrušení zákona č. 402/2010 Sb. a části zákona č. 346/2010 Sb. Poukázala na skutečnost, že návrh skupiny senátorů směřuje proti jinému právnímu předpisu než zákonu č. 180/2005 Sb., resp. jeho částem, které ke zrušení navrhuje. V této souvislosti dodala, že tuto poznámku činí především za účelem vyvrácení možné námitky, že sledovaného účelu (odstranění protiústavního předpisu) lze dosáhnout i bez prolomení požadavku na vyčerpání opravných prostředků. Zdůraznila, že návrhy skupiny senátorů a její návrh nejsou totožné z hlediska svého předmětu a nevzniká zde ani překážka litispendence. V důsledku toho vyjádřila názor, dle něhož za této situace nelze vedení řízení o výše uvedeném návrhu skupiny senátorů považovat za překážku v postupu podle ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný. Stejně postupuje senát, shledá-li u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 důvody k odmítnutí podle § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu [§ 43 odst. 2 písm. b) citovaného zákona]. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou ohledně návrhu stěžovatelky splněny zákonem stanovené formální (procesní) předpoklady a podmínky umožňující posouzení jeho věcné opodstatněnosti. Dospěl k závěru, dle něhož podmínky pro výjimečnou aplikaci ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu nejsou splněny. Podle tohoto ustanovení: "Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo." Již v usnesení sp. zn. II. ÚS 446/04 (dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že "podstatný přesah vlastních zájmů" je nutno jako každou výjimku vykládat restriktivně. Ústavní soud ve fázi, kdy řeší toliko otázku přípustnosti ústavní stížnosti, není v situaci, že by mohl vedle toho současně meritorně řešit oprávněnost ústavních námitek týkajících se napadeného zákonného ustanovení a z nich případně odvozovat podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele. Na tento přesah proto může usuzovat toliko z vnějších okolností (např. neústavnost napadeného právního předpisu je předmětem odborné diskuse, z níž lze usuzovat na odůvodněnou potřebu ho zrušit, právní předpis pravidelně vyvolává potíže v praxi, věc se týká tisíců případů a její řešení by odstranilo větší množství sporů, je pociťována potřeba zajištění ústavně konformního výkladu). Takové okolnosti však v posuzované věci dány nejsou. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele není ekvivalentní s tvrzenou protiústavností zákonného ustanovení, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Interpretace opačná by založila institut takzvané "populární žaloby" v řízení o kontrole norem a ocitla se tak v rozporu s kogentním taxativním ustanovením § 64 zákona o Ústavním soudu. Závěr o absenci nutnosti věc projednat lze podpořit i tím, že navrhovatelkou napadaná právní úprava je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 17/11, zahájeného 11. března 2011. V něm navrhovatelé (skupina senátorů) napadají mimo jiné ustanovení § 7a až § 7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění pozdějších předpisů, což vyplývá z úpravy petitu návrhu skupiny senátorů, která byla provedena podáním ze dne 3. června 2011. Veřejný zájem, který stěžovatelka zdůrazňuje ve své ústavní stížnosti, je tak reprezentován návrhem skupiny senátorů. Z tohoto důvodu neshledal v daném případě Ústavní soud naplnění podmínek pro výjimečné prolomení zásady subsidiarity ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v takovém případě sdílí návrh s ústavní stížností spojený její procesní osud. V důsledku uvedeného Ústavní soudu dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl i stěžovatelčin návrh na zrušení zákonných ustanovení.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu