Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)3× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 168/04

Téma · generováno AIÚstavní přezkum zahájení trestního stíhání

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 30. 6. 2004Zpravodaj: Výborný MiloslavTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2004:4.US.168.04
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FONapadený akt: rozhodnutí jiné rozhodnutí jinéPodání: 18. 5. 2004Předmět řízení: právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení právo na soudní a jinou právní ochranu

Shrnutí · generováno AI

Stěžovatel napadl zahájení trestního stíhání pro údajně vadný popis skutku, nedostatečné odůvodnění a odepření nahlédnutí do spisu. Ústavní soud neshledal mimořádný důvod k zásahu do probíhajícího trestního řízení; popis skutku i odůvodnění považoval z ústavního hlediska za dostatečné. Ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Ústavní soud zásadně nevstupuje do dosud neskončeného trestního stíhání a meritorně nepřezkoumává opodstatněnost usnesení o jeho zahájení. Jeho kasace přichází výjimečně v úvahu jen při porušení ústavně zaručených práv, zejména při zjevné svévoli nebo při tak zásadním nedostatku odůvodnění, že nelze zjistit důvod zahájení stíhání. Na odůvodnění tohoto usnesení nelze klást stejné požadavky jako na rozhodnutí řízení ukončující.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • V zásadě není věcí Ústavního soudu, aby do teprve zahájeného a neskončeného trestního stíhání vstupoval; Ústavní soud neshledává žádného důvodu, proč by se měl ve stěžovatelově věci odchýlit od své stabilní judikatury připouštějící kasaci usnesení o zahájení trestního stíhání určité osoby jen naprosto výjimečně, totiž toliko v případě, že by jím byla porušena ústavně zakotvená základní práva, např. že by takové rozhodnutí vzešlo ze zjevné svévole nebo že by trpělo takovým nedostatkem odůvodnění, že by z něho bylo zcela nezjistitelné, proč vlastně k zahájení trestního stíhání došlo; to však nez
    Zobrazit v textu
  • Ústavní soud se závěry, k nimž státní zástupce okresního státního zastupitelství dospěl, souhlasí a pro úplnost jen doplňuje, že v žádném případě nelze klást na odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, popř. na odůvodnění usnesení, jímž je rozhodováno o stížnosti proti němu, stejné požadavky jako na odůvodnění rozhodnutí, jímž je řízení ukončováno, typicky např. na odůvodnění rozsudku.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

ÚS 168/04

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Rychetského a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného Mgr. R. G. advokátem, proti usnesení Policie ČR, Správy Severomoravského kraje, služby kriminální policie a vyšetřování, Šumperk, ČVS:KVSM 159/30-2001 ze dne 24. 2. 2004 a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku 1 Zt 656/2001-705 ze dne 2. 4. 2004, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností k přepravě podanou 17. 5. 2004 se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí v záhlaví shora uvedených. V odůvodnění svého návrhu vyjadřuje přesvědčení, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní lidská práva garantovaná čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Výhrady proti stěžovaným rozhodnutím soustřeďuje stěžovatel do třech okruhů. Především namítá, že skutek, tak jak byl vymezen policejním orgánem v usnesením o zahájení trestního stíhání, nemůže naplňovat skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) trestního zákona; dále namítá, že uvedené usnesení je nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění a konečně tvrdí, že policejní orgán odepřel mu dne 18. 3. 2004 právo nahlédnout do spisu, čímž přivodil to, že stěžovatel nebyl schopen stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání řádně odůvodnit.

Ústavní soud, aniž by v posuzované věci považoval za nezbytné k rozhodnutí o podané ústavní stížnosti vyžadovat vyjádření ostatních účastníků v řízení před Ústavním soudem (neboť rozhodnutí bylo možno učinit na základě ústavní stížnosti samotné a na podkladě příloh, které stěžovatel ke svému návrhu připojil), dospěl k závěru, že včasná a též ostatní formální předpoklady projednatelnosti splňující ústavní stížnost není opodstatněna, a to z důvodů dále uvedených.

Ústavní soud nesdílí stěžovatelovo tvrzení, že skutek popsaný v naříkaném usnesení vyšetřovatele je vymezen natolik vadně, že nemůže z hledisku ústavnosti obstát. Vylíčení daného skutku dostatečně specifikuje jednání tak, aby skutek v usnesení popsaný nebyl zaměnitelný s jiným, přičemž otázka právní kvalifikace je při zahájení trestního stíhání okolností podružnou, neboť není a nemůže být při zahájení trestního stíhání najisto postaveno, zda a jakým trestným činem bude či nebude stěžovatel uznán vinným. To je věcí celého trestního řízení, v jehož průběhu při šetření všech zákonem stanovených postupů vycházejících z ústavních kautel bude povinností orgánů v tomto řízení činných a v posledku pak především soudu (soudů), aby o konečném postavení stěžovatele bylo rozhodnuto.

V zásadě není věcí Ústavního soudu, aby do teprve zahájeného a neskončeného trestního stíhání vstupoval; Ústavní soud neshledává žádného důvodu, proč by se měl ve stěžovatelově věci odchýlit od své stabilní judikatury připouštějící kasaci usnesení o zahájení trestního stíhání určité osoby jen naprosto výjimečně, totiž toliko v případě, že by jím byla porušena ústavně zakotvená základní práva, např. že by takové rozhodnutí vzešlo ze zjevné svévole nebo že by trpělo takovým nedostatkem odůvodnění, že by z něho bylo zcela nezjistitelné, proč vlastně k zahájení trestního stíhání došlo; to však neznamená, že by Ústavní soud mohl meritorně přezkoumávat opodstatněnost rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, neboť by tím vstoupil do rozhodovacího prostoru, který mu nepřísluší.

V dané věci nelze stěžovateli přisvědčit v tom, že by usnesení o zahájení trestního stíhání bylo pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Lze sice konstatovat, že toto usnesení je odůvodněno velmi stručně, avšak nikoli natolik vadně, že by bylo možno dospět k závěru o jeho protiústavnosti. Navíc stručné odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání ke stížnosti proti němu podané stížnostní Okresní státní zastupitelství v Šumperku poněkud rozvinulo. Ústavní soud se závěry, k nimž státní zástupce okresního státního zastupitelství dospěl, souhlasí a pro úplnost jen doplňuje, že v žádném případě nelze klást na odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, popř. na odůvodnění usnesení, jímž je rozhodováno o stížnosti proti němu, stejné požadavky jako na odůvodnění rozhodnutí, jímž je řízení ukončováno, typicky např. na odůvodnění rozsudku.

Pokud jde o stěžovatelovo tvrzení, že protiústavnost napadených rozhodnutí je opodstatněna také tím, že stěžovateli bylo odepřeno právo nahlédnutí do vyšetřovacího spisu, což ve svých důsledcích vyloučilo stěžovatele z možnosti řádné odůvodnit opravný prostředek, jímž usnesení vyšetřovatele napadl, zjistil Ústavní soud z připojeného vlastního spisu III. ÚS 311/04, že popsaný postup policejního orgánu, jakož i Okresního státního zastupitelství v Šumperku, učinil stěžovatel předmětem samostatné ústavní stížnosti, o které bylo Ústavním soudem rozhodnuto dne 23. 6. 2004. Ústavní soud neshledává důvodů, proč by v odůvodnění tohoto usnesení opakoval to, co již bylo uvedeno ve vztahu k namítanému postupu v jeho usnesení III. ÚS 311/04, neboť v této věci i ve věci nyní posuzované jde o ústavní stížnost téhož navrhovatele zastoupeného týmž advokátem a při účasti týchž orgánů veřejné moci; proto na odůvodnění citovaného usnesení odkazuje.

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací