Plný text
Ústavní soud České republiky
rozhodl dne 2. října 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti RNDr. T. G. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1997, čj. 28 Ca 1/96-10,
t a k t o :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 1997, čj. 28 Ca 1/96-10, se z r u š u j e .
O d ů v o d n ě n í :
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze, zamítajícímu žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 26. 10. 1995, čj. 1729/12/95, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu Praha - západ ze dne 13. 6. 1994, čj. 12839/22, o uložení pokuty podle § 37 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel mimo jiné uvádí, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručeného práva vlastnit majetek podle článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť mu byla uložena povinnost zaplatit pokutu ve výši Kč 200 000,--, kterážto povinnost však může být uložena toliko na základě zákona a v jeho mezích. Finanční úřad, který pokutu uložil, však není oprávněn podle již citovaného ustanovení zákona o účetnictví tak učinit. Současně poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 11. 1996, čj. 10 Ca 402/96-27, v němž tento soud, zabývající se stejnou právní otázkou, dospěl ke zcela opačnému závěru. Z uvedených, jakož i dalších důvodů, navrhuje proto zrušení napadeného rozhodnutí.
Městský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 9. 9. 1997 mimo jiné uvedl, že v projednávané věci neposuzoval kompetenci finančních orgánů podle poznámky č. 9 uvedené v zákoně č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, ale za dostatečné zmocnění finančních orgánů k ukládání pokut podle § 37 citovaného zákona považoval dikci ustanovení § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech. Odlišný právní názor Krajského soudu v Českých Budějovicích, vyslovený v rozsudku ze dne 15. 11. 1996, sp. zn. 10 Ca 281/95, vychází ze stanoviska, že je nutné výslovné zmocnění finančních orgánů k ukládání pokut podle zákona o účetnictví a kompetenční ustanovení § 1 odst. 1 zákona ČNR č. 531/1990 Sb. nezvažuje. Z těchto, jakož i z dalších důvodů, navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník Finanční ředitelství v Praze poukázal ve svém vyjádření ze dne 6. 8. 1997 na věcnou příslušnost finančních úřadů k ukládání pokut podle zákona o účetnictví.
Z obsahu spisu 28 Ca 1/96 Městského soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že v projednávané věci rozhodl tento soud bez nařízení jednání s poukazem na ustanovení § 250f o. s. ř. Ústavní soud již v několika nálezech vyslovil, že rozhodnutí v daňových a obdobných věcech zpravidla za jednoduchý případ považovat nelze, jak je tomu i v projednávané věci, a to také s přihlédnutím k tomu, že jiný krajský soud, zabývající se stejnou právní otázkou, dospěl ke zcela opačnému závěru. Tím, že ve věci nenařídil jednání, porušil tedy Městský soud v Praze stěžovatelovo ústavně zaručené právo zakotvené v článku 38 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti, aniž by zkoumal věc samu, podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadený rozsudek podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 2. října 1997