Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro nepřípustnost5× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 174/16

Téma · generováno AIPřípustnost ústavní stížnosti před skončením řízení

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 29. 2. 2016Zpravodaj: Jirsa JaromírTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2016:4.US.174.16.1
Další údaje
Navrhovatel: OBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Hlavní město PrahaDotčený orgán: SOUD - NSNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 17. 1. 2016Předmět řízení: procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele

Shrnutí · generováno AI

Ústavní stížnost napadala rozhodnutí Nejvyššího soudu ve sporu o určení vlastnictví k pozemkům, avšak řízení před obecnými soudy ještě neskončilo. Ústavní soud ji odmítl, protože výjimka pro věc přesahující vlastní zájmy stěžovatele se uplatní jen proti pravomocnému rozhodnutí.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Výjimka z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. vyžaduje, aby stížnost i při svém podstatném přesahu vlastních zájmů stěžovatele směřovala proti pravomocnému rozhodnutí. Není-li řízení dosud pravomocně skončeno a pokračuje, výjimku nelze aplikovat. Procesní rozhodnutí bez meritorního výkladu vlastnického sporu.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (1)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ustálený výklad uvažované výjimky dovozuje za použití čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, že stížností musí být i v tomto případě napadeno pravomocné rozhodnutí.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Hlavního města Prahy se sídlem v [adresa] zastoupeného JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, č. j. 22 Cdo 3361/2015-538, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností došlou soudu dne 17. 1. 2016 se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozsudku, neboť má za to, že byl vydán v rozporu se zákonem a ve svém důsledku narušil práva stěžovatele podle čl. 1, 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu byl zrušen rozsudek soudu odvolacího ve věci žaloby vedlejších účastnic o určení vlastnictví k pozemkům a věc byla k projednání vrácena odvolacímu soudu, tudíž se jedná o dosud neskončené řízení.

Podle stěžovatele však soudy meritorně žalobu vůbec neměly projednávat, neboť jde o spor restituční a podle konstantní judikatury se nelze nároků, jichž se lze domáhat postupem podle restitučních zákonů, domáhat žalobami na určení vlastnictví; poukazuje zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. 22 Cdo 18/2006 (Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek č. 62/2008). Stěžovatel je toho názoru, že napadený rozsudek neměl být Nejvyšším soudem vůbec vydán, neboť je v kolizi s právním názorem vyplývajícím z uvedené konstantní judikatury, a v takovém případě byl senát, který věc projednával, povinen předložit věc k rozhodnutí velkému senátu ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na skutečnost, že řízení není pravomocně ukončeno, dovozuje stěžovatel přípustnost ústavní stížnosti výjimkou podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), podle níž Ústavní soud stížnost neodmítne, pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. K tomu uvádí, že obecné soudy v obdobných případech postupují často v rozporu se závěry přijatými odkazovanou konstantní judikaturou a v současnosti projednávají stovky obdobných sporů. Tím považuje podmínku přípustnosti za naplněnou, přestože stížnost nesměřuje proti konečnému pravomocnému rozhodnutí.

Ústavní soud však při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti dospěl k závěru, že podmínka stanovená v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu naplněna není. Ustálený výklad uvažované výjimky dovozuje za použití čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, že stížností musí být i v tomto případě napadeno pravomocné rozhodnutí. V situaci, kdy řízení pravomocně ukončeno není a dále pokračuje, nelze výjimku aplikovat (viz např. FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 574). Na základě výše uvedených důvodů Ústavní soud stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnutl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. února 2016

Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací