Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NAY-DATART a.s., sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Marií Martinovou, sídlem [adresa] proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. dubna 2025, č. j. 29 Af 30/2019-316 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. října 2024 čj. 1 Afs 31/2024-91, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ve stěžovatelčině věci rozhodovaly správní soudy opakovaně, naposledy v záhlaví uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2025. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že NSS se v rušícím rozsudku ze dne 10. 10. 2024 č. j. 1 Afs 31/2024 mj. vyjádřil k otázce vyloučených nákladů za manka a škody. To prý však neměl dělat, neboť se vypořádal se žalobním bodem, ke kterému se v prvé řadě měl vyjádřit krajský soud. Stěžovatelka tedy naznačuje, že po vyhlášení posledního rozsudku krajského soudu se nemohla dále bránit kasační stížností. Byla by nepřípustná [§ 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního]. Proto se svojí věci obrátila rovnou na Ústavní soud.
2. Ústavní soud si nicméně ověřil, že stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností (NSS řízení vede pod sp. zn. 1 Afs 77/2025). V nynější věci tedy souběžně probíhá řízení o v pořadí již třetí kasační stížnosti. Zásada subsidiarity ústavní stížnosti však velí, aby se Ústavní soud zdržel posouzení ústavní stížnosti, dokud se k věci nevyjádří všechny ostatní orgány veřejné moci [srov. nedávno stanovisko pléna ze dne 7. 2. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 (č. 57/2023 Sb.), body 23 až 25].
3. Ústavní soud nemůže předvídat, jak řízení před NSS dopadne. NSS může o kasační stížnosti rozhodnout toliko procesně (odmítnout ji pro nepřípustnost jako opakovanou kasační stížnost), může se jí ale také věcně zabývat. Proto je namístě, aby se Ústavní soud zdržel bližšího posouzení nynější ústavní stížnosti. Takový postup lépe odpovídá klíčové zásadě subsidiarity ústavní stížnosti, která brání Ústavnímu soudu, aby promlouval do probíhajícího soudního řízení. Jakkoli nastalá procesní situace v této věci je velmi specifická, neodůvodňuje to, aby Ústavní soud ustupoval od systémových požadavků (obdobně usnesení ze dne 24. 3. 2025 sp. zn. IV. ÚS 777/25).
4. Dalším argumentem je obdobný přístup Ústavního soudu u jiných mimořádných opravných prostředků, zejména u civilního dovolání. Namátkou lze odkázat na situace, kdy stěžovatelé souběžně podali jak ústavní stížnost, tak civilní dovolání, i když nemuseli (např. civilní dovolání v tzv. bagatelních věcech nebo nákladových věcech). V takových případech je dovolání objektivně nepřípustné (§ 238 odst. 1 občanského soudního řádu). V těchto věcech se stěžovatelé mohou rovnou obrátit na Ústavní soud. Pokud však - z nepozornosti, nejistoty či neznalosti - přece jen podali nepřípustný mimořádný opravný prostředek, Ústavní soud běžně takové ústavní stížnosti odmítá s poučením o možnosti znovu podat ústavní stížnost později (srov. např. usnesení ze dne 12. 5. 2025 sp. zn. III. ÚS 1257/25 nebo ze dne 27. 11. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2648/24).
5. Proto Ústavní soud musel stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítnout, neboť je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Ústavní soud tím stěžovatelce samozřejmě nezavírá bránu k ústavnímu přezkumu rozhodnutí správních soudů. Stěžovatelka má možnost podat další ústavní stížnost, ovšem od až okamžiku, kdy o její věci rozhodne NSS (samozřejmě pokud stěžovatelka se svou kasační stížností neuspěje). Zákonná lhůta dvou měsíců jí zůstane zachována.
6. Soudce zpravodaj proto ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. června 2025
Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj