Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti I. B. a Ing. R. B., zastoupených JUDr. Miroslavem Černým, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2007, č.j. 15 Co 494/2006-105, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívají se, že jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obsah ústavní stížností napadeného rozhodnutí, jakož i průběh řízení, které jeho vydání předcházelo, není třeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou účastníkům řízení známy.
Nalézací i odvolací soud ve věci shodně dospěly k závěru, že situace stěžovatelů neumožňovala postup podle § 6 občanského zákoníku, tedy svépomocné odvrácení hrozícího zásahu do jejich práva. S tímto názorem se stěžovatelé neztotožňují. Hodnocení soudů považují za natolik neodpovídající skutkovým zjištěním, že v něm spatřují porušení svého základního práva na spravedlivý proces. Ústavní stížnost není opřena o právní rozbor věci, který by ústil v opačný názor, než jaký zaujaly obecné soudy. Je pouze vyjádřením subjektivního hodnocení stěžovatelů, kteří nebyli ve sporu úspěšní. Přestože stěžovatelé ze své nespokojenosti s výsledkem řízení dovozují protiústavnost napadeného rozhodnutí, nepředkládají žádné konkrétní závažné výhrady proti postupu soudů, které by signalizovaly možnost porušení základních práv a svobod stěžovatelů. V napadeném rozhodnutí je dostatečně vyčerpávajícím způsobem shrnut skutkový stav a z něj vyplývající právní hodnocení, které je logicky a přehledně rozebráno. Ústavní soud neshledal žádné vady napadeného rozhodnutí, které by mohly mít za následek zásah do sféry základních práv a svobod účastníků řízení. Námitky stěžovatelů zůstávají v rovině uplatnění vlastního názoru na posuzovanou věc. Vzhledem k tomu Ústavní soud uzavřel, že není dán důvod ke zrušení napadeného rozhodnutí a ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl v souladu s ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. února 2008
Michaela Židlická předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu