Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. et Mgr. Martinem Jiroušem, advokátem, sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2026 č. j. 19 Co 118/2026-254 a usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 21. května 2026 č. j. 30 Nc 1152/2026-162 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 9. června 2026 č. j. 30 Nc 1152/2026-215, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně, jako účastníků řízení, a B. B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Okresní soud v Jičíně původně nařídil stěžovateli, aby vedlejší účastnici nekontaktoval, nevyhledával ji a nezdržoval se v její blízkosti, a to na dobu jednoho měsíce (usnesení ze dne 27. 2. 2026). Vedlejší účastnice později navrhla, aby soud původní předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí prodloužil (§ 400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních). Okresní soud předběžné opatření skutečně prodloužil, tentokrát o šest měsíců. I po nařízení prvního předběžného opatření stěžovatel dále bývalou partnerku včetně jejího právního zástupce kontaktoval či jim dokonce vyhrožoval. Stěžovatel se odvolal, ale Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Krajský soud mj. poznamenal, že sám stěžovatel souhlasil s prodloužením předběžného opatření, a to bezvýjimečně. 2. S posledně řečeným stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí. Jeho souhlas byl totiž podmíněný. Souhlasil by s prodloužením, pokud by vedlejší účastnice skutečně bydlela na dané adrese. Krajský soud pochybil, pokud rozhodl o stěžovatelově odvolání bez soudního jednání. Stěžovatel dále nesouhlasí, že souhlasil s náhradou nákladů řízení. Ústavní soud rovněž obdržel podání přímo od stěžovatele. K němu však Ústavní soud nepřihlédl, neboť jej nesepsal advokát (srov. např. usnesení ze dne 23. 9. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 44/04).
3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
4. Ústavní soud upozorňuje stěžovatele, že je jeho povinností, aby pravdivě vylíčil rozhodující skutečnosti (§ 34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatel uvádí, že nesouhlasil s prodloužením předběžného opatření. To však není pravda. Během jednání před okresním soudem třikrát projevil souhlas s návrhem vedlejší účastnice (srov. zvukový záznam z jednání ze dne 21. 5. 2026, který si Ústavní soud vyžádal, konkrétně stopáže v časech 7:30-8:20; 34:50-36:55 a 39:40-40:05). Okresní soud pokaždé nahlas pronesl, co stěžovatel řekl, a nechal vše zanést do protokolu. Vše, co bylo zaneseno do protokolu, bylo stěžovateli tlumočeno. Nic mu nebránilo, aby se ohradil či vznesl námitky proti protokolaci, to ale neudělal.
5. Stěžovatelův požadavek, že krajský soud musel nařídit jednání o jeho odvolání, je mylný. Občanský soudní řád říká, že není třeba nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření [§ 214 odst. 2 písm. c) občanského soudního řádu].
6. Nákladový výrok nezávisí na stěžovatelově souhlasu, nýbrž na okolnostech případu (srov. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních). Civilní soudy sice mohly výslovně uvést, jaké konkrétní okolnosti odůvodňují uložení náhrady nákladů řízení, ale napadená rozhodnutí nutno číst jako jeden celek. Z nich vyplývá, že to byl stěžovatel, kdo soustavně, vytrvale a neodbytně kontaktoval vedlejší účastnici včetně jejího právní zástupce. Nebýt předběžného opatření, zřejmě by pokračoval v nežádoucím jednání i dál (srov. např. bod 17 usnesení okresního soudu).
7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. září 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r. předsedkyně senátu