Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti stěžovatelky Unicorn Systems a. s., sídlem [adresa] Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, sídlem [adresa] Praha 10 - Vršovice, proti jinému zásahu Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení spočívajícímu v postupu při provádění prohlídek jiných prostor, za účasti Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, jako účastníka řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti způsobu provedení prohlídek jiných prostor. Podle stěžovatelky šlo o nepřiměřený výkon příkazů k prohlídkám - o exces při jejich provedení. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Odbor hospodářské kriminality, 1. oddělení ("policejní orgán"), porušila její základní práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že ve věci vedené pod sp. zn. KRPA-114489/TČ-2025-00009 při provádění prohlídek jiných prostor dne 28. 4. 2026 zvolila nepřiměřený, plošný a nedostatečně individualizovaný postup, který stěžovatelce způsobil významnou újmu, ačkoli stěžovatelka nebyla adresátem příkazů k prohlídkám jiných prostor, nebyla vyzvána k vydání věcí důležitých pro trestní řízení a nebyla jí žádná taková věc odňata.
2. Stěžovatelka současně navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že policejnímu orgánu se zakazuje pokračovat v porušování základních práv stěžovatelky podle čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod budoucím provedením prohlídek jiných prostor v jí užívaných prostorech za stejného skutkového a právního stavu.
3. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením věci, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu.
4. Podstatnou charakteristikou ústavní stížnosti je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel před jejím podáním vyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Stěžovatelka ústavní stížností nenapadá samotné příkazy k prohlídce jiných prostor, naopak tvrdí, že nebyla jejich adresátem. Napadá však postup policejního orgánu při výkonu prohlídky jiných prostor. Podle judikatury Ústavního soudu je u ústavní stížnosti proti jinému zásahu orgánu veřejné moci třeba rozlišit, zda konkrétní ústavní stížnost ve vztahu k postupu orgánu činného v trestním řízení (jako jinému zásahu orgánu veřejné moci) namítá, že k zásahu do základních práv došlo toliko uskutečněním příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor jako výsledku rozhodovací činnosti soudu, anebo mělo k tvrzenému zásahu do základních práv dojít (protiprávním) postupem orgánů činných v trestním řízení při výkonu prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu. Pokud je namítáno, že orgán činný v trestním řízení při vlastním výkonu domovní prohlídky jednal v rozporu s tímto příkazem, nad jeho rámec nebo obecně vzato jinak, než zákonná úprava předpokládá, mohou pro stěžovatele představovat efektivní prostředek nápravy opravné prostředky v rámci soustavy státního zastupitelství.
6. Pokud tedy stěžovatelka namítá, že k tvrzenému zásahu do základních práv mělo dojít (protiprávním) postupem orgánů činných v trestním řízení při výkonu domovní prohlídky jdoucím nad rámec samotného příkazu, musí se před podáním ústavní stížnosti domáhat nápravy v rámci soustavy státního zastupitelství (srov. např. nález ze dne 9. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 2597/18, body 23 a 24 či usnesení ze dne 28. 8. 2014 sp. zn. II. ÚS 2166/14, body 15 - 19, usnesení ze dne 30. 11. 2020 sp. zn. I. ÚS 2945/20, bod 5 nebo usnesení ze dne 21. 5. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1277/25, bod 8). Teprve po případném vyčerpání prostředků ochrany práv v rámci soustavy státního zastupitelství bude možné podat věcně projednatelnou ústavní stížnost, která by však primárně nebrojila přímo proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci, spočívajícímu ve způsobu provedení domovní prohlídky, jak požadovala stěžovatelka nyní, nýbrž především proti rozhodnutím příslušných státních zástupců (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 2166/14, bod 19).
7. Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka vyčerpala prostředky ochrany práv v rámci soustavy státního zastupitelství. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. července 2026
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj