IV. ÚS 184/96 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti K. a D.H., oba zastoupeni advokátkou JUDr. J.Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. dubna 1996, sp. zn. 11 Co 27/96,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelé se svou ústavní stížností, s odvoláním na porušení čl. 4 odst. 1, 2, čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ve spojení s čl. 95 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny, domáhají zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 1996, sp. zn. 1 1 Co 27/96, kterým byl, jak je patrno z přiložených příloh, zčásti potvrzen a zčásti změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, čj. 8 C 31/95-31, ze dne 24.10.1995. Tímto rozsudkem soudu I. stupně byla k návrhu stěžovatelů (v řízení před soudem I. stupně žalobců) stanovena žalované MUDr. B.P. povinnost vyklidit a vyklizenou předat stěžovatelům zahradu čp. [č.p.] o výměře 673 m2, zapsanou na LV [LV] k.ú Ch., do 3 dnů od právní moci rozsudku, dále povinnost umožnit stěžovatelům vstup do této zahrady a toto užívání trpět, vyklidit garáž nacházející se v domě čp. [č.p.] na stavební parcele [parcela] o celkové výměře stavební parcely [parcela] m2 v k.ú. [k.ú.]., zapsaných na LV [LV] k.ú. P., do 3 dnů od právní moci rozsudku a zároveň také povinnost umožnit stěžovatelům zpřístupnění této garáže ve stejné lhůtě a její užívání trpět, a konečně pak povinnost vyklidit dům č. 660 se stavební parcelou [parcela] o výměře 147 m2, zapsaných na LV [LV] v k.ú. [k.ú.]., a to do 15 dnů po zajištění přístřeší. K odvolání žalované věc posuzoval Městský soud v Praze, který ústavní stížností napadeným rozsudkem
2 IV. ÚS 184/96 rozsudek soudu 1. stupně ve výrocích o vyklizení domu čp. [č.p.], vyklizení garáže v tomto dumě a vyklizení zahrady shora označené potvrdil, zbývající výroky změnil tak, že povinnost žalované k vyklizení duralu nastane do 15 dnů ode dne, kdy jí bude zajištěn náhradní byt, žalobu, aby žalovaná zpřístupnila garáž v domě čp. [č.p.] a trpěla její užívání zamítl, a stejně tak zamítl žalobu na stanovení povinnosti žalované umožnit vstup stěžovatelům do shora označené zahrady a trpění jejího užívání.
Proti tomuto rozsudku směřuje ústavní stížnost stěžovatelů, proti těm jeho výrokům, jimiž byl rozsudek soudu I. stupně změněn. Proti uvedeným výrokům napadeného rozhodnutí je však ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 o.s.ř. přípustné dovolání, které bylo ze stranu stěžovatelů také podáno. Jak je patrno ze zjištění, které učinil Ústavní soud u Nejvyššího soudu ČR, o tomto dovolání zatím nebylo rozhodnuto a za tohoto stavu je proto třeba vycházet ze závěru, že zatíral nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon stěžovatelům k ochraně jejich práv poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.), a ústavní stížnost proto byla z tohoto důvodu jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. 1) citovaného zákona odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. dubna 1998 JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj