IV. ÚS 1880/12

Odůvodnění

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil svým podáním, učiněným ve lhůtě dle ustanovení § 72 odstavce 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), v němž namítal zkrácení ve svých zaručených právech, v právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odstavcích 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), k nimž mělo dojít vydáním napadeného usnesení. Rozhodnutím Stavebního odboru Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 29. října 2008, č.j. S-MHMP 480618/2008/OST/Ko/Vč, bylo zamítnuto odvolání Společenství vlastníků jednotek domu č.p. [č.p.], L. O., P. K., J. A. a T. A., a bylo potvrzeno rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 22. Proti tomuto správnímu rozhodnutí podalo žalobu Společenství vlastníků jednotek domu č.p. [č.p.], Nové náměstí Uhříněves, se sídlem [adresa] ze dne 23. března 2011, č.j. 9 Ca 9/2009-87, zamítl žalobu prvního (výrok I.) i druhého (výrok II.) žalobce, a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.) ani osobě zúčastněné na řízení (výrok IV.). Tento rozsudek napadl kasační stížností navrhovatel. Napadeným usnesením Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl (výrok I.) a nárok na náhradu nákladů kasačního řízení nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II.) ani osobě zúčastněné na řízení (výrok III.). Navrhovatel ve svém podání především konstatoval fakt, že je členem Společenství vlastníků jednotek domu č.p. [č.p.], Nové náměstí Uhříněves, se sídlem [adresa] (dále jen "Společenství"). Poté, co toto se Společenství rozhodlo nepodávat proti rozsudku Městského soudu v Praze kasační stížnost, nezbyla navrhovateli k ochraně jeho zaručených práv jiná možnost, než podat kasační stížnost sám.

Ústavní soud se ve věci zabýval nejprve procesními otázkami řízení. Poté, co navrhovatel obdržel akceptační dopis potvrzující přijetí jeho podání, uplatnil přípisem doručeným Ústavnímu soudu dne 21. června 2012 námitku podjatosti soudců čtvrtého senátu. Proto se Ústavní soud zabýval nejprve touto námitkou. Podle rozvrhu práce o námitce podjatosti soudců IV. senátu Ústavního soudu rozhoduje III. senát Ústavního soudu. Vzhledem k faktu, že navrhovatel namítl i podjatost členů III. senátu Ústavního soudu, postoupil III. senát Ústavního soudu tuto námitku I. senátu Ústavního soudu. Usnesením ze dne 7. listopadu 2012, č.j. IV. ÚS 1880/12-24, nebyli soudci III. senátu Ústavního soudu vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Usnesením ze dne 3. ledna 2013, č.j. IV. ÚS 1880/12-28, pak z projednávání a rozhodování nebyli vyloučeni ani soudci IV. senátu Ústavního soudu. Z vyžádaného spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. 9 Ca 9/2009, si Ústavní soud ověřil genezi případu a seznámil se rovněž se shora označeným rozsudkem Městského soudu v Praze. V něm se soud důkladně zabýval aktivní legitimací Společenství k podání žaloby, respektive k jeho účastenství na předcházejícím správním řízení. Shledal, že Společenství nemělo být účastníkem správního řízení, a tedy nemohlo být správním rozhodnutím zkráceno. Aktivně legitimováni by mohli být samostatně vlastníci (fyzické osoby). Ti však nesprávně vystupovali "zastřešeni" Společenstvím, jemuž však zákony ve stavebním řízení vlastníky předpokládané postavení neposkytují. S ohledem právě na tyto skutečnosti se navrhovatel snažil podat kasační stížnost jako jeden ze subjektů oprávněných ze zákona. Nejvyšší správní soud však nepřijal interpretaci navrhovatele o možnosti vstoupit do postavení procesního nástupce sui generis a kasační stížnost odmítl, přičemž konstatoval, že i za situace, kdy by procesní nástupnictví shledal, bylo by nutno kasační stížnost odmítnout jako podanou po zákonné lhůtě. Jakkoliv je tedy argumentace navrhovatele důkladná a rozsáhlá, není možno pominout procesní překážky. Navrhovatel namítl porušení práva na spravedlivý proces, kterého se měl dopustit Nejvyšší správní soud odmítnutím kasační stížnosti navrhovatele, který ji podal po zákonem stanovené lhůtě a navíc jako osoba neoprávněná. Podle ustanovení § 72 odstavce 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat osoba, jestliže tvrdí, že v řízení jehož byla účastníkem, bylo vydáno rozhodnutí porušující její základní práva nebo ústavně zaručené svobody. Z výše uvedeného je patrné, že navrhovatel prostřednictvím Společenství, jakožto jeho člen, brojil proti rozhodnutí Odboru výstavby Úřadu Městské části Praha 22. Poté, co Městský soud v Praze deklaroval, že v takovém řízení nemůže být Společenství účastníkem, a proto správní žalobu zamítl, navrhovatel podal (pozdě) kasační stížnost, kterou se pokusil emancipovat se ve vztahu ke Sdružení a vstoupit do řízení, jehož účastníkem nebyl a ani se nestal procesním nástupcem účastníka. Přestože Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost pro opožděnost, jasně v usnesení deklaroval nemožnost založení aktivní legitimace navrhovatele. Z těchto závěrů vychází i Ústavní soud, který na základě výše uvedeného, nemůže považovat navrhovatele za osobu oprávněnou k podání ústavní stížnosti v souladu s ustanovení § 72 odstavcem 3 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li podán někým zjevně neoprávněným. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 4. února 2013

Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka

Odůvodnění

Soudci Vlasta Formánková, Miloslav Výborný a M. Ž. jako členové čtvrtého senátu Ústavního soudu mají v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu rozhodovat ve věci ústavní stížnosti, podané shora uvedeným stěžovatelem, směřující proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. března 2012 č. j. 8 As 71/2011 - 135. Soudkyně Vlasta Formánková je ve věci soudcem zpravodajem.

Stěžovatel M. K. ve svém podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2012, vznesl námitku podjatosti proti všem soudcům čtvrtého senátu. Důvod podjatosti spatřuje v tom, že stejný senát rozhodoval také ve věci projednávané Ústavním soudem pod sp. zn. IV. ÚS 1353/10. V této věci bylo rozhodnuto usnesením ze dne 24. května 2010 tak, že ústavní stížnost, podaná stěžovatelem M. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2009 č. j. 20 Co 501/2008-131, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 7. 2008 č. j. 22 C 49/2007-91 a proti usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1131/09 ze dne 28. května 2009, spojená s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 212/2000 Sb. a ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., byla odmítnuta. Stejně byly odmítnuty též návrhy spojené s ústavní stížností.

Stěžovatel se domnívá, že čtvrtý senát Ústavního soudu při rozhodování ve věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1353/10 "zneužil procesních ustanovení zákona č. 182/1993 Sb., ...když bez řádného odůvodnění tvrzení neoprávněnosti a neopodstatněnosti návrhu stěžovatele - a tedy na základě pouhé libovůle - odepřel stěžovateli práva chráněná ústavními předpisy". Protože stěžovatel se v tomto řízení domáhal též přezkumu ústavnosti zákona č. 212/2000 Sb., o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, spatřuje v rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti a návrhů s ní spojených projev "rasové podjatosti" členů čtvrtého senátu.

Z toho stěžovatel dovozuje, že také v nyní projednávané věci sp. zn. IV. ÚS 1880/12, v níž figuruje týž stěžovatel jako ve věci projednávané pod sp. zn. IV. ÚS 1353/10, jsou dány důvody pro vyloučení všech členů čtvrtého senátu.

Pro úplnost je možno uvést, že stejnou námitku podjatosti vznesl stěžovatel také proti členům třetího senátu V. K., J. M. a J. M.. Tu zdůvodnil tím, že tito soudci rozhodovali odmítavým usnesením v jiné věci téhož stěžovatele, vedené pod sp. zn. III. ÚS 1131/09. Důvod podjatosti v tomto případě měl být podle stěžovatele analogický, jako je namítán ve vztahu k soudcům čtvrtého senátu.

Usnesením prvního senátu Ústavního soudu ze dne 7. listopadu 2012 sp. zn. IV. ÚS 1880/12 bylo rozhodnuto, že soudci V. K., J. M. a J. M. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování o námitce podjatosti vznesené v řízení pod sp. zn. IV. ÚS 1880/12.

Nic tedy nebrání tomu, aby členové třetího senáru rozhodovali o námitkách podjatosti, vznesených proti členům čtvrtého senátu.

Ke vzneseným námitkám podjatosti se písemně vyjádřili všichni členové čtvrtého senátu. Všichni prohlásili, že se necítí být v dané věci subjektivně podjatými. Nikdo z nich nemá žádný vztah k účastníkům, vedlejším účastníkům ani k věci samotné.

Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Třetí senát Ústavního soudu, rozhodující podle rozvrhu práce Ústavního soudu o námitkách podjatosti vznesených proti členům čtvrtého senátu, neshledal žádné podmínky pro použití ust. § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Sama okolnost, že soudci čtvrtého senátu Ústavního soudu odmítli jiný návrh stěžovatele, není způsobilá vyvolat pochybnosti o jejich nepodjatosti při rozhodování v nynější věci. Navíc lze dodat, že předmět řízení je v nynější věci zcela rozdílný od předmětu řízení ve věci sp. zn. IV. ÚS 1353/10. Zatímco v dřívější věci šlo o přezkum týkající se restitučního sporu, předmětem nynější věci je přezkum průběhu stavebního řízení. Uplatněná námitka "rasové podjatosti" není stěžovatelem nijak konkretizovaná a z žádných skutkových okolností nelze dovodit její oprávněnost.

Dle názoru Ústavního soudu v posuzované věci nevyplývá z dostupného materiálu žádná skutečnost, která by byla důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců Vlasty Formánkové, M. V. a M. Ž., vyplývajícím ze vztahu k projednávané věci stěžovatelů nebo k osobám, jichž se věc dotýká, a to takového vztahu, který by jmenovaným soudcům bránil ve věci nestranně a spravedlivě postupovat a rozhodovat.

Protože nejsou naplněny podmínky pro vyloučení z projednání a rozhodování věci dle § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu, bylo rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. ledna 2013

V. K. v. r. předseda III. senátu Ústavního soudu

Odůvodnění

I. Soudce Jan Musil, předseda III. senátu Ústavního soudu, k této věci přípisem ze dne 27. 7. 2012 uvedl následující: "[...] třetí senát ÚS má ve smyslu ust. § 38 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout o námitce podjatosti, vznesené ve věci IV. ÚS 1880/12 proti soudcům čtvrtého senáru dr. Formánkové, dr. Výbornému a dr. Židlické. [...] Stěžovatel však zároveň vznesl námitku podjatosti proti všem členům třetího senátu, tj. proti mně, dr. Kůrkovi a dr. Muchovi. [...] Za této situace s odvoláním na ustanovení § 10 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období roku 2012 (úplné znění od 1. května 2012) per analogiam předkládám věc prvnímu senátu ÚS k rozhodnutí o tom, zda soudci třetího senátu dr. Kůrka, dr. Mucha a dr. Musil jsou vyloučeni z rozhodování o námitce podjatosti, vznesené proti členům čtvrtého senátu. [...] Já osobně se vyjadřuji tak, že se necítím být podjatý, nemám žádný vztah ani k věci, ani k účastníkům řízení o ústavní stížnosti."

Soudce Vladimír Kůrka se pak následně dne 26. 8. 2012 k námitce podjatosti vyjádřil takto: "Nemám vztah k věci ani účastníkům, necítím se podjatý, okolnosti tvrzené stěžovatelem jsou k mému vyloučení nezpůsobilé."

Soudce Jiří Mucha se dne 26. 8. 2012 k námitce podjatosti vyjádřil takto: "V předmětné věci se necítím být podjatým ve smyslu § 36 zákona o Ústavním soudu."

Jak plyne ze stěžovatelova přípisu doručeného Ústavnímu soudu dne 21. 6. 2012, v němž stěžovatel námitky podjatosti vůči členům III. a IV. senátu Ústavního soudu vznesl, podjatost soudců Ústavního soudu spatřuje ve způsobu rozhodnutí o jiných návrzích stěžovatele, které Ústavní soud evidoval pod spisovou značkou III. ÚS 1131/09 a IV. ÚS 1353/10; oba návrhy (ústavní stížnosti) totiž byly odmítnuty.

Z uvedeného důvodu předložil Jan Musil, předseda III. senátu Ústavního soudu, v souladu s § 36 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., zákon o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") věc k projednání prvnímu senátu Ústavního soudu.

II. Podle ustanovení § 36 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce je vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům, lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Podle přesvědčení I. senátu Ústavního soudu nejsou podmínky citovaného ustanovení ohledně soudců Vladimíra Kůrky, Jiřího Muchy a Jana Musila splněny. Sama okolnost, že jako soudci III. senátu Ústavního soudu odmítli jiný návrh stěžovatele, není způsobilá vyvolat pochybnosti o jejich nepodjatosti při rozhodování o námitce podjatosti vznesené vůči členům IV. senátu Ústavního soudu. Proto I. senát Ústavního soudu rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. listopadu 2012

Vojen Güttler, v. r. předseda senátu