Usnesení ze dne 23. 2. 2023
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavních stížnostech stěžovatelů 1) J. M., 2) J. S., 3) Ing. R. C., MBA, 4) Ing. M. Z., 5) Ing. M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2022 č. j. 68 Co 62/2022-150, a 6) R. B., 7) A. M., 8) M. H., 9) J. Š., 10) J. Z., 11) J. M., 12) I. Z., 13) R. R., 14) V. H., 15) L. H. a 16) R. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 č. j. 70 Co 194/2022-117, všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem [adresa] Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění
Vymezení věci
1. Ústavními stížnostmi podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), které byly usnesením ze dne 15. 11. 2022 sp. zn. IV. ÚS 1910/22 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) spojeny ke společnému řízení a nyní jsou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1910/22, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tvrzením, že jimi byla porušena jejich práva zaručená čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Všichni stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud zrušil napadené rozsudky městského soudu co do potvrzujících výroků v části "týkající se finančního zadostiučinění a nákladů řízení". II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje
2. Stěžovatelé se žalobami podanými u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") domáhali po vedlejší účastnici omluvy a finančního zadostiučinění (vždy v částce nižší než 50 000 Kč) za nesprávný úřední postup Ministerstva spravedlnosti spočívající v tom, že v době od vydání nálezu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) do jeho vykonatelnosti k 31. 12. 2020 zpřístupňovalo informace o jejich soukromí (jejich majetkových přiznání) v Centrálním registru oznámení, a to z důvodu jejich působení jako veřejných funkcionářů ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o střetu zájmů"). Obvodní soud jejich žaloby rozsudky ze dne 16. 12. 2021 č. j. 14 C 202/2020-118 a ze dne 11. 4. 2022 č. j. 10 C 186/2021-83 zamítl.
3. K odvolání stěžovatelů městský soud ústavními stížnostmi napadenými rozsudky potvrdil rozsudky obvodního soudu jako věcně správné. Městský soud aproboval závěr obvodního soudu, že postup Ministerstva spravedlnosti nebyl nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb.").
Argumentace stěžovatelů
4. Podstatu argumentace stěžovatelů lze shrnout následovně: Stěžovatelé nesouhlasí se zamítnutím svých žalob. Namítají, že obecné soudy vyložily odklad vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 způsobem, který vyprazdňuje obsah ústavně zaručených práv a podřizuje je bez dalšího zákonné úpravě. Podle stěžovatelů byla vykonatelnost citovaného nálezu odložena právě proto, aby Parlament České republiky nahradil neústavní úpravu ve lhůtě stanovené Ústavním soudem, a nikoli, aby jiné orgány veřejné moci mohly porušovat ústavně zaručená práva až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Pojem "nesprávný úřední postup" by měl zahrnovat také případy, které v době vzniku újmy mohou být v souladu s pravidly. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup je přitom odpovědností objektivní bez možnosti liberace, stát se jí tudíž nemůže nijak zprostit. Protože tento postup zapříčinil vznik újmy, je třeba jej mít podle jeho následku objektivně za nesprávný.
Předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní stížnosti byly oprávněnými osobami podány včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a nejsou nepřípustné ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je k projednání ústavních stížností příslušný.
Vlastní hodnocení Ústavního soudu 6. Ústavní soud přezkoumal ústavními stížnostmi napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnosti jsou zjevně neopodstatněné.
7. Nyní projednávané ústavní stížnosti jsou další z mnoha obdobných ústavních stížností komunálních politiků, jimiž se již Ústavní soud opakovaně zabýval. K této problematice se pak souhrnně vyjádřil ve stanovisku pléna ze dne 29. 11. 2022 sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 (4/2023 Sb.), jímž byl překonán právní názor vyslovený v nálezu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22. Dospěl přitom k závěru, že samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v § 2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle § 13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v § 14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (výrok II. stanoviska).
8. Závěry z citovaného stanoviska jsou zcela uplatnitelné i v nynější věci, a to vzhledem k totožnosti skutkových okolností a stěžovateli předkládané argumentace, jakož i podobnosti odůvodnění rozsudků městského soudu. Ústavní soud proto v podrobnostech na předmětné stanovisko odkazuje (srov. zejména body 38. až 53. jeho odůvodnění). Ústavní soud k tomu poznamenává, že shodně rozhodl a postupoval již v řadě dalších obdobných věcí (srov. např. usnesení ze dne 11. 10. 2022 sp. zn. I. ÚS 2696/22, ze dne 8. 12. 2022 sp. zn. III. ÚS 1870/22, ze dne 13. 12. 2022 sp. zn. I. ÚS 2280/22, ze dne 3. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 1901/22, ze dne 10. 1. 2023 sp. zn. II. ÚS 3327/22, ze dne 13. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 3332/22 či ze dne 17. 1. 2023 sp. zn. I. ÚS 3316/22).
9. Ústavní soud v napadených rozsudcích nezjistil ani žádné jiné ústavněprávní vady. Městský soud se ústavně konformním způsobem vypořádal se všemi relevantními námitkami stěžovatelů. Odůvodnění napadených rozsudků považuje Ústavní soud za srozumitelná, logická a prostá svévole. Ostatně sami stěžovatelé vůči formální kvalitě napadených rozsudků nebrojí a žádné (další) procedurální výtky nevznášejí. 10. Ústavní soud proto ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrhy zjevně neopodstatněné. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2023
Jan Filip v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 15. 11. 2022
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Radovana Suchánka a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka ve věcech ústavních stížností stěžovatelů 1) J. M., 2) J. S., 3) Ing. R. C., MBA, 4) Ing. M. Z., 5) Ing. M. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2022 č. j. 68 Co 62/2022-150, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1910/22, a 6) R. B., 7) A. M., 8) M. H., 9) J. Š., 10) J. Z., 11) J. M., 12) I. Z., 13) R. R., 14) V. H., 15) L. H. a 16) R. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2022 č. j. 70 Co 194/2022-117, vedené pod sp. zn. IV. ÚS 2688/22, všech zastoupených Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 1, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem [adresa] Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem [adresa] Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Výrok
Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1910/22 a sp. zn. IV. ÚS 2688/22 se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 1910/22.
Odůvodnění
1. Ústavní soud obdržel v záhlaví uvedené ústavní stížnosti, jimiž se stěžovatelé domáhají zrušení výše uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod.
2. Podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků.
3. Uvedené ústavní stížnosti tyto požadavky splňují. V obou případech jde o tvrzený nárok stěžovatelů na náhradu nemajetkové újmy způsobené postupem vedlejší účastnice podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, jenž byl novelizován zákonem č. 14/2017 Sb. a zákonem č. 112/2018 Sb. do znění, jehož některá ustanovení byla nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 38/17 (N 22/98 SbNU 257; 149/2020 Sb.) uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušena. Na základě zrušené právní úpravy byly neomezeně, dlouhodobě, systematicky a plošně zveřejňovány citlivé osobní údaje stěžovatelů z důvodu jejich postavení jako veřejných funkcionářů, čímž měla být porušena jejich ústavně zaručená práva. Argumentace stěžovatelů je v obou ústavních stížnostech vzhledem k obdobnému předmětu řízení a skutkovému stavu totožná. 4. Návrhu stěžovatelů na spojení výše uvedených věcí ke společnému řízení vedenému pod sp. zn. IV. ÚS 579/22 nelze vyhovět, neboť nálezem Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2022 sp. zn. IV. ÚS 579/22 bylo řízení o tam projednávaných ústavních stížnostech již pravomocně skončeno. 5. Řízení o obou ústavních stížnostech se v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu spojuje k řízení vedenému pod v pořadí první spisovou značkou, což je v tomto případě řízení vedené pod sp. zn. IV. ÚS 1910/22. Pro spojené řízení zůstává soudcem zpravodajem soudce určený v souladu s rozvrhem práce Ústavního soudu na období od 1. 1. 2022 č. Org. 1/22, v účinném znění, jímž je soudce Jaroslav Fenyk.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2022
Jan Filip v. r. předseda senátu