Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatelky GRATO spol. s r. o., Palackého 796/57a, Mariánské Lázně, právně zastoupené advokátkou Mgr. Ivanou Sládkovou, Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 3. 2012 sp. zn. 134 EC 309/2009, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 23. 5. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výroku II. výše citovaného usnesení okresního soudu. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II.
Ústavní stížností napadeným usnesením byla stěžovatelce přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 300,- Kč s tím, že soud nepřiznal žalovanému k úhradě náklady řízení podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, protože je nepovažoval za účelně vynaložené. Stěžovatelka s tímto postupem zásadně nesouhlasí, neboť musí platit náklady na tým svých zaměstnanců, příslušný software, nájemné a odbornou pomoc advokáta. Stěžovatelka musí platit soudní poplatek i v situaci, kdy je žalobní petit naprosto stejný a nemůže se spolehnout na to, že tento nutně vynaložený výdaj jí bude, jako vítězné straně, uhrazen. Příslušný okresní soud své rozhodnutí o výrazném snížení nákladů řízení nijak neodůvodnil. Ústavní stížností napadené usnesení dle stěžovatelky překročilo meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Stěžovatelka dále upozornila na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1236/07, I. ÚS 257/05, I. ÚS 191/06 a nově též sp. zn. I. ÚS 3923/11. Dle náhledu stěžovatelky došlo v předmětném případě k zásahu do jejího základního práva garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny a stejně tak došlo k porušení ustanovení čl. 90 Ústavy.
III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usnesení sp. zn. IV. ÚS 985/12 ze dne 26. 3. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citované rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. května 2012
Vlasta Formánková, v. r. předsedkyně senátu Ústavního soudu