Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 4 odst. 3 a 4, čl. 17 odst. 1 až 4 a v čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na okolnosti, za nichž mu byla uložena Radou pro rozhlasové a televizní vysílání pokuta ve výši 500.000,- Kč, na podané žaloby, o nichž bylo opakovaně rozhodováno Městským soudem v Praze, na kasační žaloby, o kterých rozhodoval Nejvyšší správní soud, a vyslovil přesvědčení, že soudy nesprávně posoudily právní otázku - zda byla naplněna skutková podstata správního deliktu, nezabývaly se také četnými pochybeními v postupu správního orgánu. Pokud jde o výši stanovené pokuty, uvedl - s poukazem na jejich opakované ukládání za odvysílání série pořadu VyVolení - že dle jeho názoru označená rada přípustnou celkovou výši pokut překročila. S ohledem na to současně navrhl odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem odmítnutí je také zjištění, že jde o návrh nepřípustný [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2009 zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud se v souladu s právním názorem Nejvyššího správního soudu, vysloveným v rozsudcích č. j. 6 As 21/2007-109 a č. j. 6 As 41/2008-157, jakož i s obsahem § 32 odst. 1 písm. g) a § 60 odst. 3 písm. d) zákona č. 231/2001 Sb., vypořádal se všemi námitkami žalobce, nyní stěžovatele, jakož i s jeho žádostí o moderaci uloženého trestu, když právě pro nepřezkoumatelnost důvodů pro hodnocení přiměřenosti výše pokuty bylo předcházející rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2008 č. j. 8 Ca 241/2008-129 rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 41/2008-161 dne 25. 3. 2009 rovněž zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze je vyčerpávající a přiléhavé, lze na ně v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh, směřující proti shora citovanému rozsudku ze dne 28. 5. 2009 jako zjevně neopodstatněný odmítnut. Ústavní stížnost napadající rozhodnutí předcházející byla odmítnuta pro nepřípustnost, když nesměřovala proti rozhodnutím o posledním procesním prostředku, jež zákon k ochraně tvrzených práv stěžovateli poskytuje [§ 43 odst. 2 písm. a), § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro odmítnutí ústavní stížnosti nebyl dán důvod k odkladu vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 79 cit. zákona o Ústavním soudu). Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. října 2009
Miloslav Výborný předseda senátu Ústavního soudu